Jdi na obsah Jdi na menu
 


Správná volba

8. 8. 2010


Jiří Kos


   Někde uprostřed hlubokého lesa se nacházel malý lom, který byl zčásti zaplavený vodou. V noci k němu chodila pít divoká zvěř a přes den z keřů a stromů zněla směs ptačích hlasů, protože tu měli hnízda opeřenci různých druhů. I v ptačí říši musí někdo vládnout - proto opeřenci jednoho dne vyhlásili své komunální volby. Vybrali několik kandidátů ze všech čeledí – nechyběli dravci ani ptáčci zpěváčci. Volby úspěšně proběhly, ale skončily patem. Žádná strana nezískala většinu a nikomu se nechtělo tvořit koalici.
   Najednou se u lomu objevila kukačka. Jakmile jí uviděl předseda volební komise, okamžitěkukacka.jpg zvolal: 
„Kukačka přece ještě nevolila! Ta bude mít rozhodující hlas a ten kdo ho získá, bude tady v lomu vládnout.“ Ostatní členové souhlasili a vyzvali kukačku, aby přistoupila k volební urně.
   Kukačka si vyzvedla hlasovací lístky, dlouho si je prohlížela a rozhodovala se. Nevěděla, komu má ten svůj veledůležitý hlas udělit.
„Rozhodni se pro nás. My ti za to dáme nové hnízdo na našem sídlišti, které stavíme za chmelovým keřem,“ přemlouval jí vrabec – předseda ze strany Nezávislých kandidátů.
„Na co mi bude hnízdo?“ přemýšlela nahlas kukačka, „nikdy jsem žádné bydlení nepotřebovala.“
„Dej hlas nám – straně ČSSD (Čížci, Strnadi, Sýkorky a Datel). Naše strana má sociální cítění a náš lídr datel – lékař lesa – ti kdykoliv a zadarmo ošetří tvoje ptáčata.“
„Jenže já se nestarám o své potomstvo,“ opět zauvažovala kukačka, „já přece snáším vajíčka do cizích hnízd. Cizí matky mi je vysedí a potomky potom vzorně vykrmí a vychovají.“
„Když budeš volit nás – Stranu podnikatelů - můžeš s naší pomocí snesená vajíčka prodávat,“ začal jí přesvědčovat čap. „Já sám už několik let s úspěchem prodávám do ciziny žáby a jak si na nich gurmáni pochutnávají. A bez vajíček se žádné delikatesy udělat nedají.“
   Kukačka byla ze všech těch agitací dost zmatená. „Tak koho mám volit? Velké ptáky, dravce nebo malé ptáčky zpěváčky?“ Pohlédla na orla, který seděl na větvi nad ní. Začala se najednou bát, aby jí za nezvolení nepotrestal tím, že jí uloví a předhodí jako oběd svým mláďatům v hnízdě na skále. Orel její reakci okamžitě vytušil, lehce se přitom pousmál a řekl: „Klidně zvol malé ptáčky. Mně to nevadí. Já je potom lehce pochytám, sežeru a nakonec stejně budeme vládnout my, kteří jsme k tomu předurčeni.“
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář