Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor se starostkou Ivou Novákovou - 2. část

6. března 2014

Jak hodnotíte práci městského úřadu, který přímo řídíte? Vidíte někde rezervy v jeho práci?

Na městském úřadě jsou zaměstnanci, kteří se snaží pracovat co nejlépe. Jsou chybující, stejně jako jiní lidé a jsou ochotni pracovat i nad rámec své pracovní doby. Jim bych nevytkla nic, spíš sobě. Vytkla bych si, že jsem v zápětí po zvolení do své funkce snížila počet zaměstnanců úřadu. Předchozí vedení mělo dobře zmapováno, co se tady dělá a má dělat a počet zaměstnanců nebyl nadhodnocený. Možná v knihovně a IKS dávalo snížení smysl, ale asi ne o celý úvazek, alespoň brigádně by se tu v sezóně práce našla. Tady na úřadě se místa redukovat neměla.

Co vás vlastně k redukci vedlo?

Byla jsem především vedena snahou o finanční úsporu. Hlavně jsem ale věřila některým, kteří už ve vedení města delší dobu pracovali, a kteří stáli společně se mnou ve stejném uskupení. Věřila jsem jim v tom, že síly, které mají být propuštěny, jsou tu opravdu nevytížené a nadbytečné. Propustila jsem tak zaměstnance dříve, než jsem si situaci stihla zmapovat osobně.

Zkuste práci úřadu ohodnotit jako ve škole.

Jako přísná učitelka bych úřad ohodnotila dvojkou. Jsou tu nedostatky, které jsou však způsobeny pracovní přetížeností úředníků.


Jak byste oznámkovala radu města?

Ta se bude známkovat špatně. Mně se fungování rady nelíbí od samotného počátku. Jednu z prvních věcí, kterou rada udělala, bylo zrušení vlastního jednacího řádu. Byla jsem hodně naivní a říkala jsem si, že to nevadí. Ono to ale vadí. Protože když nemáte jednací řád, když nemáte systém, když nemáte pravidla, tak máte anarchii.
 Pokud jde o radu v posledním období – a tím myslím období delší než rok – rada funguje jenom ve věcech, ve kterých fungovat chce. Bohužel ne v těch, ve kterých by fungovat měla. Rada by měla koncem roku řešit koncepční záměry do roku příštího, popřípadě na dva, na pět let. Udělat plán, kam město bude postupovat, jak ho chceme rozvíjet. Mám pocit, že tohle naše rada vůbec nedělá a že se za termínem „rada města“ schovávají lidé, kterým stoupla moc do hlavy.

Na posledním zastupitelstvu jste o tom velmi otevřeně mluvila. Popsala jste to asi tak, že radu tvoří pět lidí: vy, místostarosta Vácha, místostarosta Bílek, ředitel Služeb města Řepa a pan Baštýř. Zásluhu na tom, že rada nefunguje, jste do značné míry přiřkla trojici Bílek, Řepa a Baštýř, která má v radě většinu. Je to tím, jakou agendu tito pánové na radu přinášejí?

Ano.

Do konce volebního období zbývá půl roku. Vidíte reálnou šanci na to, aby rada začala pracovat lépe? Dáváte tomu ještě nějakou naději?

Domnívám se, že rada v tomto složení je schopna schvalovat věci, které jí přísluší ze zákona, aby nebrzdila městský úřad v chodu. Jde o přidělování bytů nebo pronajímání pozemků. Nedomnívám se, že rada udělá jakýkoliv krok třeba ke schválení dotace, rozhodne ve výběrovém řízení nebo se vyjádří k nějakému investičnímu záměru. To jsou pro mě velmi důležité kroky, která by rada měla dělat i tehdy, kdyby věděla, že tady po volbách už sedět nebude. Členové rady města by měli myslet více na budoucnost města, ne jen na sebe. Já taky musím počítat s tím, že po volbách nebudu sedět na současném místě, ale přesto bych jako férový člověk chtěla nechat dalšímu vedení rozpracované věci, aby nemuselo začínat od nuly. Myslím si, že tohle dnešní rada už neudělá.
   Dnešní rada je natolik konfliktní, že neustále hledá spory a viníky, obviňuje a žaluje, snaží se soudit. Když se snaží, aby proti někomu bylo vedeno trestní řízení a aby dotyčný díky tomu nemohl kandidovat, tak to není normální.

Rozumím tomu správně, že proti některým členům rady cítíte osobní výhrady nebo se pohybujete ve věcné rovině?

Z mé strany je to určitě ve věcné rovině. I když mám velké výhrady vůči dvěma z výše zmíněných tří členů rady. Já z nich budu jmenovat jenom jednoho, pana Řepu. Domnívám se, že kdyby pan Řepa zvážil to, k čemu jsem ho na zastupitelstvu vyzvala, a z rady odstoupil, že by ještě byla šance radu doplnit a ona by tak mohla být znovu funkční.

Zkuste práci rady ohodnotit zase jako ve škole.

Dnes je to čtyři mínus.

Pojďme teď k nejvyššímu orgánu města. Připomeňme, že po volbách bylo uspořádání 9 : 6 ve prospěch koalice, kterou tvořili zastupitelé zvolení za ČSSD plus pan Kročák za Novou šanci pro Lomnici. V opozici skončili čtyři zastupitelé za LKNK a dva za ODS. Koalice měla tedy výraznou většinu. Zdálo se, že má situaci velmi dobře pod kontrolou. Jak se na práci zastupitelstva díváte tři a půl roku po volbách?

Řekla bych to jinak. Já jsem to pod kontrolou neměla. Byla jsem sice lídrem na kandidátce, ale skutečným lídrem byl pan doktor Bílek. Ona koaliční devítka vnímala jako lídra jeho, nikoliv mě. Bylo pro mě složité cokoliv prosadit – to dělal doktor Bílek. A dokud byla mezi námi nějaká souhra – alespoň já jsem se domnívala, že jde o souhru – tak to nějakým způsobem fungovalo.
   Když se vrátím k zastupitelstvu: ze začátku byly karty ložené tak, že devět lidí zastupuje koalici, čtyři jsou v tvrdé opozici a dva jsou poměrně neutrální. Karty se za tu dobu zamíchaly natolik, že dnes hodnotím jeho práci pozitivněji než práci rady. Zastupitelstvo v mých očích vyrostlo. Našla jsem průsečíky s ostatními stranami. Už nevidím tu tvrdou opozici čtyřky. Nevidím žádný opoziční názor u zastupitelů za ODS. Možná je to tím, že jsem udělala změnu sama v sobě, že sama ty průsečíky hledám.
   Naše devítka se v podstatě rozpadla, protože skutečný lídr svou práci asi nedělal dobře. 

Oznámkujte prosím i zastupitelstvo školní známkou.
No, jedničku bych mu nedala. Trojka už mi přijde hodně krutá. Horší dvojka?

Nedávno jste prý byla s ostudou vyloučena s ČSSD. Četl jsem to na stránkách místní organizace ČSSD.  Můžete k tomu něco říci?
   Já jsem koncem roku 2012 – uvědomte si prosím ten letopočet – poslala vlastní žádost, že chci z místní organizace ČSSD vystoupit. Jako důvod jsem uvedla averzi pana Řepy vůči mně. Ještě v roce 2012 mi pan Řepa písemně odpověděl, že mi místní organizace vyjde vstříc. Já jsem ještě ve své žádosti uvedla, že pokud nepřestoupím do jiné organizace, přestávám být členkou k 31. prosinci 2012.
   Vnímala jsem to tak, že od ledna 2013 nejsem členkou místní organizace, ale asi dále zůstávám členkou ČSSD, byť nepatřím do žádné organizace. Když se rok 2013 chýlil ke konci, oslovila jsem okresní organizaci této strany s otázkou, kam mám zaplatit členské příspěvky. Na tento dopis mi nebylo odpovězeno, já jsem příspěvky nezaplatila a řekla jsem si, že asi přistoupili na to, že členkou už nejsem. Ta interpretace na webových stránkách ČSSD mi přijde stejně demokratická jako samotná ČSSD v Lomnici nad Lužnicí.

Mezi vámi a Miroslavem Řepou je to už delší dobu vyhrocené. Pan Řepa ale zastává významné funkce: je radním a zároveň ředitelem příspěvkové organizace Služby města. Jak se díváte na jeho práci právě tam? Chápu to správně, že on je svým způsobem vaším podřízeným?

Tak to není. Příspěvkovou organizaci zřídilo město a její činnost by měla řídit rada města. Ředitel by se měl zpovídat právě radě. Ovšem já jsem jednou z pěti radních a pan Řepa taky. A když má v radě dva lidi na své straně, tak si může dělat, co chce, ne to, co bych chtěla já.
   Služby města fungují v některých oblastech dobře. Ať už jde o úklid nebo stříhání živých plotů či sekání trávy. Tím ještě neříkám, že funguje dobře pan Řepa. Služby fungují díky zaměstnancům, kteří vidí práci a umí se k ní dobře postavit. Manažerské schopnosti pana Řepy jsou mizerné. Není možné, aby mi ředitel psal otázky typu: Kam mám skládat suť? To je plně v jeho kompetenci. Má svou právní subjektivitu jako organizace a on je ředitelem. Příště se mě třeba zeptá, kam má jet natankovat? To prostě nejde.


Zbývá vám ještě zhruba půl roku ve funkci starostky. Na co se chcete zaměřit?

Na to, co už jsem pojmenovala. Jako dluh vůči voličům vnímám chybějící kašnu na náměstí. Tu tady musíme udělat. Pak se chci zaměřit na to, aby zastupitelstvo fungovalo pokud možno ještě lépe, i když je před námi předvolební boj a masáž voličů. Jsme město, které nemá ani dva tisíce obyvatel, sem „krvelačné“ rivalství nepatří! My bychom měli být, jak si říkají baráčníci, sousedé a tetičky.

Přemýšlíte o tom, že budete znovu kandidovat v podzimních volbách?

Přemýšlím a důvod mám v podstatě jednoduchý: první dva roky jsem se v tom opravdu plácala, než jsem našla odpovědi na spoustu otázek. Další rok tady bojuji v rámci rady města. Ty tři roky jsou hrozně krátké a než se člověk konečně usadí, než najde způsob komunikace s těmi ostatními napříč zastupitelstvem, než mají občané konečně šanci pochopit mou tvář, tak najednou mám odejít…. Myslím, že čtyři roky jsou málo. V Německu je volební období dlouhé šest let, to se mi zdá lepší.

Máte už svou představu, s kým byste do soutěže o hlasy voličů chtěla jít?

Ano (směje se). Jen je to jako u rodičů dítěte, kteří uvažují o tom, jak se jejich potomek bude jmenovat. Každý den se jména mění. U mě je to podobné. Mám mnoho jmen a každý den k nim nějaké nové přidám, jindy zas nějaké vypustím. Tu a tam někoho oslovím a ptám se. Hledám lidi schopné, ale nikoliv všeho schopné. Hledám lidi odvážné, kteří stojí na svých nohou a ví, že mají jenom jeden žaludek a jednu střechu nad hlavou, že nepotřebují za každou cenu jachtu na Floridě a hodinky s vodotryskem. Takoví lidé znají hodnotu života a váží si ho a také přemýšlejí o zítřku. Chtějí, aby byl svět hezký v mezilidských vztazích. Tito lidé se hledají těžko, protože nebývají moc viditelní.

Asi si dokážete představit své soupeře v předvolební kampani. Máte z některého z nich obavy? Třeba proto, že by mohl sáhnout k nefér prostředkům?

Předvolební soutěž bývá leckdy tvrdá a člověk v politice musí umět leccos strpět. S tím počítám. Pokud jde o neférovost, považuji za politickou soutěž či boj už to, co se dnes píše na stránkách místní ČSSD. Způsob, jakým jsou tam články o mě stylizovány, považuji za poměrně neférový. Zbytečnému trápení ale nepropadám, jsem asi dostatečně silná.

Probrali jsme docela dost témat, ale možná zůstalo něco, co byste ráda zmínila. Chtěla byste na závěr něco vzkázat občanům našeho města?

Chtěla bych jim vzkázat, aby nebyli pasivní a nemysleli si, že když nepůjdou k volbám nebo se nebudou o situaci ve městě zajímat, tak se něco zlepší. Chtěla bych jim říct, že ten, kdo zlu přihlíží, se sám proviňuje. Když přihlíží a nepomůže zlo zastavit.
   Ráda bych na ně apelovala, aby se nenechali jednoduchým způsobem zmanipulovat od nikoho. Ať dají na vlastní intuici, srdce a svědomí. Ať jdou k volbám a uvědomí si, že volby jsou tajné. Nikdo nevidí za plentu. I kdyby je třeba soused nutil jakýmikoliv přesvědčovacími prostředky, ať se nedají …. Chtějí-li boj, ať volí bojovníky. Chtějí-li křik, ať volí křiklouny. Chtějí-li ale přátelství a lásku, ať volí svým srdcem.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Když rozhovor tak oboustranný

(Pobříslo-místopředseda MO ČSSD, 17. 3. 2014 17:04)

Myslím že by bylo vhodné vyslyšet také protistranu!

Re: Když rozhovor tak oboustranný

(jh, 23. 3. 2014 8:54)

A kdo je vlastně ta protistrana pane místopředsedo? Bývalí zaměstnanci? Současní zaměstnanci? Bývalý starosta? Ledax, Eurest, Lomnice - servis? Nebo snad sám velký felčar? Máte těch protistran za 3 roky tolik, ze by si chudák pan Šarman nohy ušoupal, než by je obešel vyzpovídat.