Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s bývalým starostou Lomnice nad Lužnicí Karlem Zvánovcem

21. 12. 2018

 – 1. část

Lumír Šarman, 16. prosince 2018

Jak se máte?
   Tuhle otázku mi teď lidé kladou velice často. Vzhledem k tomu, že jsem se karel-zvanovec.jpgve velkém předstihu rozhodl, že nebudu kandidovat do zastupitelstva ani obhajovat post starosty, tak jsem se na tuhle dobu psychicky připravil. Nejsem překvapený a netrápím se. Samozřejmě, že těch dvacet let, kdy jsem byl v komunální politice, nelze jen tak hodit za hlavu a říct, že mě to nezajímá. Jedna etapa je ale za mnou a doufám, že pokud mi zdraví bude sloužit, čeká mě další. V ní se chci víc věnovat soukromému životu a něco splatit rodině, které jsem toho dlužen až moc. Takže si nestěžuji a mám se dobře.

Jaké to je, přestat být po tak dlouhé době starostou?
   Postupně si zvykám na jiný režim. Rytmus pracovního nasazení ve mně stále doznívá. Život jde dál, je zvoleno nové vedení a já to respektuji. Pozitivní bylo, jak proběhlo předání funkce starosty. To vnímám jako obrovské plus ve srovnání s minulostí a psychicky mě to trošku srovnalo. Mé obavy se nenaplnily a chtěl bych současnému starostovi poděkovat za jeho slušnost a vstřícný postoj. Jsme domluveni, že mu rád poskytnu můj názor, pokud bude potřebovat.

Pojďme se teď ohlédnout za vašimi volebními obdobími. Poprvé jste usedl na starostenskou židli v roce 1998. Co si z vašeho prvního období na radnici pamatujete?
   Na to nelze zapomenout. Když jsme dávali dohromady kolektiv nezávislých kandidátů, měli jsme představu, jak by se Lomnice do budoucna měla rozvíjet a panovalo docela velké pracovní nasazení.  Plusem bylo, že se někteří z nás kolem komunální politiky pohybovali a měli zkušenosti s prací v kolektivu. Já jsem pracoval ve výrobním družstvu Jipro a pak v Technických službách v Třeboni, kde bylo ke komunální politice velice blízko. To období bylo velice zajímavé a rád na něj vzpomínám. Už v roce 1998 jsme přišli s nápady, jak Lomnici posunout a vytvořili rozvojový plán města. Abychom ho mohli uskutečnit, bylo potřeba sehnat peníze. To nebylo jednoduché.

I v roce 2002 jste potvrdili svůj úspěch. Začalo vaše druhé období…
   První volební období končilo v roce 2002, kdy přišly povodně. Na jedné straně znamenaly starosti, na druhé impuls k investicím. Objevily se zdroje, kterých jsme využili k obnově vodovodní infrastruktury. V následujících letech jsme na to navázali dalšími investicemi a nezapomínali jsme ani na kulturu. Zaměřili jsme se na správu a údržbu majetku města. Myslím, že se nám to postupně dařilo realizovat.

Bez přerušení následovalo třetí období od roku 2006…
   Jako nezávislí kandidáti jsme se nesnažili do komunální politiky tahat tu klasickou. Snažili jsme se být nadstraničtí, i když to při některých jednání nebylo jednoduché. V tomhle období se rozjížděly další fondy. Měli jsme za sebou investice do infrastruktury, dům s pečovatelskou službou, čistírnu odpadní vod,

Farskou louku,
   Farskou louku, rekonstrukci všech třech náměstí a tak dále. Pak přišla výstavba celkem sto bytových jednotek. Takže myslím, že tohle období dál přispělo k rozvoji města.

No a pak přišel zlom. V roce 2010 vyhráli komunální volby kandidáti ČSSD v čele s novou starostou Ivou Novákovou. Pro vás to znamenalo odchod do opozice…
   Vždycky, když neuspějete, přijde určité zklamání. Člověk, když vstupuje do jakékoliv činnosti, a zvlášť v politice, musí počítat s tím, že může skončit. I přesto, že jsme si říkali, že to jednou přijde, byli jsme velice zklamaní. Mě osobně nejvíce zklamal předvolební boj. V něm byla použita spousta nefér argumentů, na které se těžko reagovalo. Byly to nepravdy typu, že jsem já, jako starosta, vrátil dotace na tělocvičnu. To byla neskutečná podpásovka. Já, který jsem za tělocvičnu vždycky bojoval. A přicházely další podobné argumenty.
   Takže s tím, že jsme prohráli, jsem se smířil, ale ne se způsobem, jakým k tomu došlo. Velice mě mrzelo, že lidé neocenili tři odpracovaná volební období a investice kolem tři sta milionů korun. Lidé uvěřili člověku, který je strhnul na svou stranu. To období je už za námi a pro mě znamená poučení, že člověk nemá skládat zbraně a věcně argumentovat. Pravda se nakonec ukáže.

Konec 1. části rozhovoru, pokračování příště.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář