Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor: Byl jsem vychováván k tomu... 2. část

... abych pomáhal

Lumír Šarman, 21. prosince 2011

11. prosince 2011 mu bylo čtyřicet šest. 13. prosince absolvuoval svůj už 150. odběr krve. Přinášíme pokračování rozhovoru s Vladimírem Váchou.

Proč je podle tebe důležité krev dávat?
   Protože zatím neexistuje jednoduchá možnost náhrady krve. Krev nebo plazma je potřebná při operacích, popáleninách a plazma se používá i na výrobu léků.

Co bys vzkázal všem, kteří s dárcovstvím váhají?
   Pokud je někdo zdravý, tak nemusí mít žádné obavy. Nikdo totiž neví, kdy on sám nebo někdovacha-2.jpg jemu blízký bude potřebovat krev nebo léky z krevní plazmy. Jednou z výhod darování krve je i to, že se dárce zdarma dozví, jakou krevní skupinu má. Dále je výhodou, že dárce je pravidelně vyšetřen a to zcela zdarma. V případě odběru plazmy je dárce ještě více proklepnut. V laboratoři  odebraný vzorek krve důkladně prověří. Vím tedy skoro každý měsíc jak si moje krev a potažmo i moje zdraví stojí. Kdy jindy je možnost bezplatného vyšetření v takovém rozsahu.

Kde všude jsi daroval krev?
   Začínal jsem v Praze, kde jsem chodil na školu. Následovala transfůzní stanice v J. Hradci. Během základní vojenské služby na Slovensku jsem daroval v Bratislavě a Myjavě. Potom opět v J. Hradci. Během studia na Střední policejní škole v Brně jsem chodil do nemocnice na Žlutém kopci. A od té doby jsem opět věrný transfůznímu oddělení v J. Hradci. Jednou jsem daroval i v Českém rozhlase myslím, že to bylo zrovna v Brně.

Jaký odběr ti uvízl nejvíc v paměti?
   Nejvíc si pamatuji na odběr v prosinci roku 1998. V té době jsem byl na základní vojenské službě v Senici na Slovensku. Dne 7. 12. 1998 totiž zasáhlo velké zemětřesení Arménii, která v té době byla ještě součástí Sovětského svazu. (Otřesy dosáhly síly 7,2 stupně Richterovy stupnice. Zemětřesení mělo asi padesát tisíc obětí a více jak půl milionu lidí zůstalo bez přístřeší.) I na náš vojenský útvar přišla žádost o zajištění dárců krve. Já sám jsem se také přihlásil a přesně v den svých dvacátých třetích narozenin jsem v Myjavě daroval krev. I teď si zhruba pamatuji, jak odběr probíhal.

Daroval jsi ještě někdy na svoje narozeniny krev?
   Další odběr na svoje narozeniny jsem měl 11. 12. 2003. Na tento den jsem si naplánoval osmdesátý odběr. Za ten je první z řady Zlatých křížů Českého červeného kříže, konkrétně je to Zlatý kříž ČČK 3. třídy. Sám sobě jsem se tak stal dárcem ale i obdarovaným.

Existuje nějaká medaile za 150 odběr?
vacha-1.jpg   Ne, za tento odběr žádná medaile není. Pro upřesnění uvedu, jak jsou dárci oceňováni za bezpříspěvkové odběry. Za první odběr se uděluje krůpěj krve. Následují Medaile Prof. MUDr. Jana Jánského – bronzová za 10 odběrů (já v roce 1993), stříbrná za 20 odběrů (já jí dostal v červnu 1995), zlatá za 40 odběrů (já v roce 1996). Dále za 80 odběrů Zlatý kříž Českého červeného kříže 3. třídy, za 120 odběrů Zlatý kříž ČČK 2. třídy. Této mety jsem dosáhl v srpnu 2008.

A co nejvyšší ocenění?
   Nejvyšším oceněním dárců krve je Zlatý kříž ČČK 1. třídy. Ten se uděluje za 160 bezpříspěvkových odběrů. Předává se na celostátním slavnostním shromáždění. Nositelé tohoto nejvyššího ocenění jsou přijímáni i první dámou nebo hlavou státu na Pražském hradu. K tomuto ocenění se doufám probojuji někdy na konci roku 2012 nebo na začátku roku 2013.

Budeš darovat krev, i když už nebudeš mít možnost získat další ocenění?
   Protože to nedělám pro nějaké medaile, tak budu v darování krve nebo plazmy pokračovat. A to i potom co snad úspěšně absolvují stošedesátý odběr. Například pro Zlatý kříž ČČK 2. třídy jsem si měl jet do Prahy, ale nakonec jsem si ho vyzvednul v J. Hradci.

A co u tebe v rodině, máš další dárce?
   Ano mám. Krev začala darovat moje dcera, ale i manželka. Krev daruje i můj švagr Otta Richter a synovec Lukáš Richter.

To, že daruješ krev, asi hodně lidí neví, znají tě spíš jako hasiče nebo policistu. Proč si se vlastně dal k hasičům?
   V naší rodině je dlouholetá hasičská tradice. U dobrovolných hasičů byl můj děda Václav Vácha, ale i můj otec a tak jsem se stal pokračovatelem rodinných tradic. Od roku 1976 jsem byl členem hasičského kroužku. V té době to byli oficiálně mladí požárníci, neoficiálně však hasiči byli vždy hasiči. Řádným členem sboru jsem se stal v roce 1982 a příští rok tedy budu už třicet let řádným členem sboru dobrovolných hasičů. Kdo zná naší rodinu, tak ví, že u hasičů je jak můj otec, obě sestry, oba švagrové, tři synovci a také můj syn Vláďa. Ten pokračuje i ve vedení mladých hasičů a jako vedoucí už má jedno první místo v okresní soutěži dorostu.
 

Děkuji Ti za rozhovor a přeji hodně zdraví.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář