Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podruhé V křesle – rozhovor z Pavlou Zvoňárovou ml.

6. 3. 2015

Lumír Šarman, 15. února 2015

Před osmi měsíci jsme vedli rozhovor s tehdy začínající kavárnicí Pavlou Zvoňárovou mladší, která se rozhodla proniknout do tajů řemesla, točícího se kolem lahodného moku hnědavé bravy. Protože kávu miluji a také fandím každému, kdo se pokusí jít za svým snem, položil jsem Pavle krátce předtím, než její kavárna v Českých Velenicích oslaví první narozeniny, pár otázek, abych zjistil, jestli se její sen plní nebo nikoliv.

Za dva měsíce to bude rok od zahájení činnosti vaší rodinné kavárny V Křesle. Co ti ten rok přinesl?pavla-zvonarova-rozhovor-unor-ii.jpg
   Jednoduše řečeno mnoho změn.  Ale nutno podotknout, že samé pozitivní. Když se zpětně ohlédnu na kavárenský rok života, začátky byly hektické, plné každodenního učení. To, co jsme zpočátku dělaly ve třech, zvládne dnes jedna. Na novou práci jsme si musely takříkajíc "zajít". Vše je jen o praxi a tréninku. Dnes moc rády experimentujeme, zkoušíme nové recepty a máme radost, když našim hostům vše, co vyrobíme, chutná. Je to okamžitá zpětná vazba a to je velmi motivující. V kavárně máme mnoho přátelských hostů, kteří se stále vracejí, a svým srdečným přístupem mi vyloženě rozjasňují den. Kavárenský život je krásný, protože kavárna je podle mého názoru místo, které si vybírají kultivovanější lidé a vytvářejí tak úplně jiné prostředí, než bývá třeba v kuřáckém baru. Velkou změnou pro mě je i změna místa - z velkoměsta jsem se vrhla přímo do maloměsta. Všechno je tady otevřené, pražskou anonymitu nahradila maloměstská zvídavost. Pozoruji tady hodně velké sociální rozdíly mezi obyvateli a vůbec odlišnou schopnost využít potenciál sousední země (naučit se cizí jazyk, získat práci za více peněz). Když už jsem začala se sociální sondou, co mě opravdu překvapilo, byl fakt, že máme mezi hosty mnoho bezdětných "single" různého věku pocházejících z Rakouska. V České republice jsem se s tímto fenoménem tolik nesetkávala (tedy u mladých lidí do třiceti let ano, ale v pozdějším věku již ne).

Uplynulý rok byl pro tebe určitě i rokem „odstřižení se“ od světa velké politiky. Chybí ti ten svět?
   Nechybí mi ten svět, chybí mi blízcí spolupracovníci, s nimiž jsem byla v každodenním kontaktu. Ale vztahy udržujeme dodnes, takže se čas od času setkáme. Jsou to pak příjemné a vzácné chvilky. Ten agresivní, sebestředný a stresující svět nahradil mnohem lidštější a srdečnější kavárenský svět na malém městě. Extrémy mi vyhovují. Jsou velmi poučné.

Vaše kavárna už získala slušné renomé a to nejenom v Českých Velenicích. Co za tím podle tebe je?
   Myslím, že za tím stojí kombinace útulného prostředí, lahodné kávy, příjemné obsluhy a našich domácích dobrot. Držíme kvalitu nabízených produktů, všechny naše dezerty pečeme s láskou přímo v kavárně a má to opravdu velký ohlas. Věhlasným se stává náš citrónový dort, který pečeme každý den. Jinak se snažíme nabídku dezertů obměňovat, aby naši pravidelní hosté mohli ochutnávat i nové dobroty. Jsou to požitkáři a tak jim rádi dopřáváme pestrý výběr. Navíc jsme se rozhodly jít naproti dnešním trendům - tedy péct také zdravě bez lepku či nahrazovat cukr jinými alternativami (např. stévií).

Jaké máte s tetou plány do druhého roku vaší činnosti?
   Držet kvalitu! Být kreativní a stále nabízet něco nového. Udržet si dosavadní individuální přístup, nadhled a optimismus! Do budoucna bych ráda více experimentovala s kávou. Chci se zúčastnit baristického kurzu, dotáhnout přípravu kávy k dokonalosti a naučit se latte art (kresbu mléčnou pěnou). Chceme atakovat "regionální potravinu"  a zapojit se do soutěže "Chutná hezky jihočesky". V tomto roce se také chceme více věnovat svátečním trhům i farmářským trhům.

Děkuji za rozhovor a přeji, aby se dařilo.