Jdi na obsah Jdi na menu
 


Marcela Božovská: patřím mezi ty, kteří mají velké štěstí!

4. 11. 2020

Lumír Šarman, 4. listopadu 2020

Jak v současné době funguje městská knihovna?

Momentálně máme pro veřejnost zavřeno. Nedá se nic dělat, byli jsme mezi posledními institucemi. Do poslední chvíle jsme library.jpgposkytovali naše služby. Bylo tomu tak i na jaře. V knihovnách jsme tak získali čas a pustili se do restů – aktualizace fondu, přebalování a opravy knih, katalogizace a další práce. Za běžného provozu se knihovníci jen po chvilkách dostanou k těmto činnostem.

   Čtenáři jsou velmi disciplinovaní, dodržovali hygienická nařízení při návštěvě knihovny a my jsme byli rádi, když se nám během „uvolnění“ vrátili. Bohužel, alespoň u nás, máme velký pokles v návštěvnosti. Především u dětí a mládeže.  Předpokládali jsem, že právě v takovéto situaci by se lidé mohli vrhnout na čtení, ale nestalo se. Možná se pustili do domácích knihoven?

   U dětí je důvod prostý – knihovnu berou především jako čítárnu, klubovnu, hernu, a to jsme jim bohužel nabídnout nemohli! S novým školním rokem mohlo dojít ke zlepšení, měli jsme připravené aktivity a přednášky pro děti i dospělé, ale letos to prostě nevyšlo. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál.

   Ještě bych chtěla připomenout, že studenti mohou využívat databáze on-line knihoven a také meziknihovní výpůjční službu (titul, který potřebují ke studiu jim můžeme sehnat v jiné knihovně a poštou zajistíme dodání, stačí napsat mail a adresu pro doručení – zaplatí pouze poštovné).

Jaké knihy by si zrovna teď měli lidé číst?

Těžko říct? Logicky se nabízí odpověď zaměřit se na pozitivní a optimistická témata v literatuře. Ale určitě bych nepřemlouvala milovníky napětí a tajemna, aby se vrhli na úplně jiný žánr. Každý z nás se odreagovává jinak a také čtenáři mají svou formu úniku od reality. Ti naši se zajímají o všechny literární žánry, a tak to je, dle mého názoru, správné.

Vládní opatření proti pandemii omezují život všech. Jak se dotknou plánovaných kulturních akcí v Lomnici do konce roku?

Program na advent a vánoční čas máme připravený a myslím, že by si každý našel, co by mu bylo milé. Budeme se však muset podřídit aktuálnímu stavu kolem nás. Snažíme se připravit určitou alternativu, ale nebudu předbíhat, protože úplně vše je v tuto chvíli závislé na vývoji situace.

   Zvykli jsme si, že můžeme kdykoliv vyrazit za kulturou. Proč také ne? Schází nám divadla, koncerty, mega show. Kultura nás má potěšit, povznášet, nabídnout možnost odreagování. Na menších městech a v malých obcích je však kultura především o setkávání se a myslím si, že to nám chybí nejvíc. Tak doufejme a těšme se, že se ve zdraví sejdeme hned jak to půjde.

Jak prožíváte pandemii vy sama? Jak se udržujete v dobré náladě?

Patřím mezi ty, kteří mají velké štěstí! Mám rodinu, děti zatím bydlí s námi, a to je v této době výhoda. Další plus – žijeme na vesnici v domku se zahradou. Nu a mám řadu zájmů a v čase nuceného „volna“ jsem se mohla věnovat beztrestně právě svým zálibám.

   A také se přiznám, že zpravodajství sleduji jen v takové míře, abych získala důležité informace.

Upřímně mne udivuje, kolik lidí si troufá hodnotit a kritizovat vyjádření a rozhodnutí odborníků. Kolik lidí ví mnohem lépe jak by se mělo postupovat. Nejsem ovce a nemám ráda, když mi někdo určuje cestu, kterou musím jít. Jsou však situace, kdy se musíme smířit s tím, že nevím, nerozumím, a tak se v určitém okamžiku podřídím.

   Lidé by si měli uvědomit, že dnes máme spoustu možností, jak vzájemně komunikovat, jak se zabavit i v domácí karanténě. U nás se hrají hry, posloucháme super muziku, sledujeme filmy, hrajeme na nástroje. Život u nás doma se nezastavil. Ale ne všichni kolem nás mají takové štěstí.

Může nám pandemie přinést něco pozitivního?

Všechno zlé pro něco dobré? Určitě to platí i v případě pandemie. Rodiny a lidé, kteří nemoc prodělali, dokonce přišli o někoho blízkého mají jiné starosti a určitě v tomto čase nebudou mít chuť a ani sílu porovnávat plusy a mínusy.

   Všeobecně si myslím, že jsme získali čas zastavit se a uvědomit si, že jsme jen lidé – křehcí a zranitelní, že nám nestačí jako „partner“ náš telefon nebo počítač, že vzdělávat děti není taková legrace, že s dětmi musíme občas promluvit a vysvětlovat, že staří rodiče čekají na naše zavolání.

    Spousta lidí se začala vracet do přírody, začali sportovat, objevili zajímavá místa ve svém okolí. Také se najdou lidé, kteří nabídli svou nezištnou pomoc a jsou i tady v Lomnici – ženské, které našily roušky a rozdaly je nebo zavezly do nemocnic, na policii nebo vojákům. Co ti, kteří chodí na nákupy sousedům a seniorům? Co děti a dospělí, kteří navštívili nemocné a staré? Co zdravotníci, hasiči, policisté, prodavačky, pošťáci… Každý člověk, který se nesnaží hledat chyby a kouká kde může být užitečný, kde může jen úsměvem nebo pozdravením někoho povzbudit, to je to pozitivum této kruté pandemie.