Jdi na obsah Jdi na menu
 


„Vychovávat by měla rodina, vzdělávat škola„

15. 6. 2014

 – rozhovor s ředitelkou Základní a mateřské školy v Lomnici nad Lužnicí Janou Mlnaříkovou

Blíží se konec školního roku. Děti se těší, vy můžete pomalu hodnotit. Jaký byl?
Hektický jako každý. I učitelé se už těší na prázdniny. Ve škole to úplně cítím, vzhledem k tomu, že jsme teď dokončili jeden grant a nový realizujeme (za 2 miliony korun od EU byla po pěti letech obnovena celá počítačová učebna na prvním stupni, pozn. LŠ).

Odkdy vlastně zdejší školu vedete?
Od roku 2004.

Máte tedy desetileté výročí. Jak se škola a její okolí za tu dobu změnily?
Škola i prostředí, ve kterém funguje, jde mílovými kroky vpřed. Když jsem nastoupila, měli jsme počítače od Indoše (Internet do škol též zvaný „Indoš“ byl projekt realizovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, který měl za cíl zavést Internet do základních a středních škol. Zúčastnilo se 3620 škol, probíhal v letech 2001 – 2005. Je hodnocen rozporuplně. Pozn. LŠ). Bylo to deset žákovský stanic, které jsme nevlastnili a neměli jsme ani licence na software. Teď máme všechno vlastní. To znamená dvě učebny dohromady se čtyřiceti počítači. Na prvním stupni máme ve všech třídách interaktivní tabule a na druhém ve třech. Každý rok renovujeme jednu až dvě třídy a vybavujeme je novým nábytkem.
   Se zavedením školního vzdělávacího programu se mění i obsah učiva, nabízíme žákům více rozmanitých volitelných předmětů. Poslední změnou bylo zavedení povinné němčiny jako druhého cizího jazyka od sedmého ročníku. Pro polovinu dětí je to dost náročné.

Jak se změnili žáci?
Vždycky si říkáme (směje se): „Ti loňští, ti byli proti těm letošním zlatí!“ Když chodíme na jiné školy nebo na semináře, tak si můžeme říct, že naše děti jsou zlaté. S dětmi z měst se to vůbec nedá srovnat. Když jdou někteří žáci z páté třídy na gymnázia, máme o ně strach. Ve městě je to prostředí horší.

V čem?
Je nebezpečnější. Děti jsou tam dravější – nemají takové zábrany. Tady všichni všechny známe.

Změnil se za posledních deset let přístup rodičů?
Jsou stále více zaměstnaní, pracovní nároky na ně jsou vyšší. Děti jsou pak bohužel na druhé koleji. Já rodiče chápu.  Právě oni poznávají, že v dnešní vysoké konkurenci jsou široké znalosti a dovednosti velkou devizou a své děti tím směrem vést. Tedy podporovat školu.
Na druhou stranu, když dítě potřebuje a chce, nabízí mu učitel doučování. Jenže těch, které to využívají, je stále méně. Nebaví je to. Všichni jsme od přírody leniví. Nikomu se nechce moc učit a chce to mít rychle za sebou. Třeba teď jsme hodnotili závěrečné absolventské práce. Dětem se do nich nechtělo, ale nakonec přiznaly, že je práce bavila. O prázdninách budou tyto práce vystaveny v knihovně.

Je něco, na co jste pyšná?
Určitě na čtyři projekty z Evropské unie zhruba za devět milionů korun.

Jak se vám podařilo uspět?
Asi jsme je napsali dobře projekty.

V posledních měsících byla díky onemocnění několika učitelek docela hektická situace v mateřské škole. Někteří rodiče si stěžovali, že se třeba přípravě předškoláků nevěnuje taková pozornost. Můžete k této situaci něco říct?
Učitelé jsou jenom lidé. Taky někdy onemocní, a to se musí řešit. Tak se shodou náhod stalo, že tři učitelky odešly na nemocenskou. Jestliže zůstane člověk nemocný v kanceláři, práce na něj zpravidla počká. Když zůstane doma učitel, čeká na něj třeba dvacet dětí. Situace se musí řešit operativně. Z minuty na minutu. Děti tam nemůžou být samy.
   Může se stát, že některým rodičům vadí třeba stěhovaní dětí na spaní ze třídy do třídy. My jsme něco jako firma a já zodpovídám za efektivní čerpání prostředků od státu. Když v jedné třídě zůstane spát pět a v druhé čtyři děti, tak přece nebude nad každou skupinkou sedět jedna učitelka.

Jak vypadá situace ve školce teď?
Vypadá to, že všechno dobře dopadne. Na červen jsme přijali na výpomoc jednu paní učitelku. Jedna učitelka už se vrátila. Brzy se snad vrátí další. Když bylo třeba, vypomáhaly učitelky z prvního stupně základní školy. Dobu prázdnin zvládneme.

Kolik dětí je v současné době v mateřské škole?
Už loni jsme rozšířili kapacitu na 84 žáků a tři třídy. Od ledna máme 3 třídy po 28 dětech. Realita je jiná. V závislosti na nemocech a dalších faktorech chodí každý den do školky mezi 40 a 60 dětmi.

Kolik žáků má základní škola?
Během tohoto školního roku se docela dost dětí přistěhovalo, takže jich máme teď 190. Odejde početně slabá devátá třída a do první třídy by mělo nastoupit 25 dětí, počet dětí celkově vzroste. Když jsem nastoupila, byly dvě třídy v každém ročník. To už neplatí a asi nebude platit ani do budoucna.

Jak se díváte na víceletá gymnázia?
Určitě nám odčerpávají „tahouny“ ze tříd. Je dobré, když každá má toho svého. Na gymnáziu se takoví žáci dostanou do společnosti podobně nadaných dětí a mohou zvládnout více učiva. Na druhou stranu tu dnes máme trend integrace. My tu třeba máme děti, které by měly být v různých speciálních školách – ty integrujeme. Proč nemůžeme integrovat i nadané děti? Je to otázka do diskuse.

Měla by víceletá gymnázia pokračovat nebo ne?
Pokud se na gymnázium dostane každý, kdo se přihlásí, není to podle mě v pořádku. Jsem pro přiměřeně náročné přijímací zkoušky. V páté třídě dítě neví, jestli na gymnázium má nebo ne. Máme zkušenost, že je to především rozhodnutí či přání rodičů. Důležité jsou jejich vlastní ambice. Pokud je dítě nadané a rodič mu chce umožnit rozvoj jeho schopností, pak má gymnázium smysl.

Občas si rodiče stěžují na školu. Prý špatně děti vychovává. Školy pak kontrují a výtku vrací rodičům. Jak se na to díváte vy?
Vychovávat by měla především a hlavně rodina, vzdělávat škola. Samozřejmě, že učitel by měl být vzorem pro děti. Nemohu se chovat neslušně a po dětech chtít, aby byly slušné. Děti hodně kopírují dospělé a nejvíc své největší vzory – maminku s tatínkem a také své učitele. Těžiště výchovy by mělo být v rodině.

Můžete popsat učitelský sbor základní školy?
Na prvním stupni je pět učitelek. Pak máme učitele, kteří učí na prvním i druhém stupni a šest učitelů jen na druhém stupni. Dál jsou tu učitelky, které učí méně hodin. Dohromady tu pracuje sedmnáct pedagogů.

Kolik je z těch sedmnácti mužů?
Dva.

Bude škola potřebovat v nejbližších letech nové učitele?
Ano. Je to díky odchodům do důchodu a mateřským dovoleným.

Jak se dnes shání dobrý učitel – učitelka?
Získat učitele pro první stupeň a humanitní obory je celkem jednoduché. Problém nastává s přírodními vědami.

Bojíte se, že byste na škole měli nějaké neobsazené místo?
To rozhodně ne. Během školního roku mi přijde takových čtyřicet žádostí o přijetí. Pokud dnes nemáte matematiku, informatiku, fyziku nebo chemii, tak se jako učitel těžko dostanete do nějaké školy. Nebo nemáte-li zrovna štěstí, že někdo odchází na mateřskou nebo do důchodu.

Ten přetlak žádostí byl vždycky?
Stupňuje se. Vzniklo mnoho nových pedagogických fakult. Byl nastaven trend zvyšování počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Jenže vzhledem k výšce platů láká školství pořád hlavně ženy. Plat učitele není srovnatelný s platem jiného vysokoškoláka.

Kolik by měl brát dobrý učitel?
Třicet pět tisíc.

Čistého?
Možná i čistého.

V roce 2012 jste jako škola dostala novou povinnost – starat se o stravování dětí. Skončila firma Eurest a vznikla příspěvková organizace, kterou máte také na starosti. Jak tuhle změnu hodnotíte?
Když jsem do školy nastupovala, školní jídelna končila a nastupoval Eurest. Byla jsem ráda, protože stravování je spojeno s přísnými hygienickými kontrolami. Je potřeba dodržovat řadu dalších věcí. Když mi zřizovatel (město Lomnice, pozn. LŠ) oznámil, že jídelna spadne pod nás, nadšená jsem rozhodně nebyla.
   Vybavení jídelny je na slušné úrovni. S hygienou problémy nemáme. Ostatní pravidla plníme taky. Je to ale práce navíc. Spadá pod nás i bufet. Rozhodně to není výdělečný podnik – nula od nuly pojde, jak se říká. Zisk z cizích strávníků je malinký. Je to ale služba Lomnici.

Kolik lidí se v jídelně teď stravuje?
Máme tak 110 dětí a zhruba 80 jiných strávníků.

Dokážete si představit, že jídelna bude takto fungovat dál?
Je to běžné skoro na všech školách. Žádná škola ale neprovozuje bufet, i když se tam i cizí strávníci.

Na co se chcete zaměřit v příštích letech?
 Vzhledem k tomu, že současný grant končí v prosinci, budeme čekat na další výzvy. Byla bych ráda, kdybychom doplnili interaktivní tabule do všech tříd a pokračovali ve vybavování školy. Podařilo se nám nově získat pro jednoho žáka mateřské školy asistenta pedagoga. To bude na této škole novinka.

Chtěla byste, aby na tuto školu chodilo více dětí?
Ano. Byla bych ráda, kdyby alespoň ob ročník byly dvě třídy. Nakolik je to reálné, to závisí na jiných faktorech než na nás tady.

Co škola a její spolupráce s městem, s místními spolky a s rodiči?
Na škole fungují dva pěvecké sbory, takže každou městskou akci doprovází buď Racek, nebo Zvoneček.  Nejen při hodinách literární výchovy, ale i při čtenářských besedách a výstavách využíváme služeb knihovny. Prvňáčci od města dostávají doplňující vybavení pro vstup do školy.
Pořádáme akce pro rodiče, ať už je to jarní Rodiče čtou dětem nebo vánoční Zpívání na schodech nebo Slavnost slabikáře, která proběhne co nevidět.
   Úzká spolupráce je s Tatranem – pomáhají nám realizovat sportovní soutěže. Poslední dva roky spolupracujeme s místními včelaři a zahrádkáři při jejich výstavách. Snažíme se.

Potřebovala by škola větší podporu ze strany zřizovatele nebo od rodičů?
Od zřizovatele máme rozpočet, jaký potřebujeme. Spolupráce na školních akcích funguje. Co bych si přála ze strany rodičů? Byla bych ráda, aby o učitelích mluvili před dětmi slušně. My také na rodiče před dětmi nenadáváme. Kdyby se rodiče o nás nevyjadřovali tak negativně, jak to někteří dělají, děti by si nedovolili to, co si někdy dovolují. A pak ještě jednu drobnost – pokud se jim něco nelíbí, s něčím nesouhlasí,  jsem jim vždy plně k dispozici. Problémy je třeba řešit a ne je pouze probírat v plénu.

Mockrát děkuji a držím palce, aby se dařilo škole i vám.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář