Jdi na obsah Jdi na menu
 


„Lidé, kteří to potřebují, se ke čtení dokopou“

25. 6. 2014

Rozhovor s Marcelou Božovskou, vedoucí Informačního a kulturního střediska v Lomnici nad Lužnicí


Čím vším se zabýváte jako vedoucí IKS?mb1.jpg
Jsem především knihovnicí. Po reorganizaci byla činnost informačního střediska sloučena s knihovnou, takže teď je to oficiálně Informační a kulturní středisko a městská knihovna v Lomnici nad Lužnicí.

Kdy k té změně došlo?
V roce 2011.

Mám dojem, že před rokem 2010 bylo v Lomnici víc kulturních akcí. Zejména na Farské louce. Jaký je váš názor?
Akcí, které pořádá město je stejně. Bylo víc akcí, které pořádal tehdejší pronajímatel.

Nejvíce času trávíte v knihovně. Jak si vede ta naše?
Letos to mohu zhodnotit úplně nádherně, protože Vědecká knihovna v Českých Budějovicích dělá pravidelně vyhodnocení toho, jak jednotlivé knihovny naplňují svou funkci. Naše knihovna byla za minulý rok první v kraji.

Moc gratuluji. Jak se to tak stane, že je knihovna nejlepší v kraji?
Nejzákladnějšími údaji je návštěvnost, počet výpůjček a podíl mladých návštěvníků. Posledních deset let zaznamenaly jiné knihovny trend ubývání návštěvnosti i čtenářů. Podle mě to bylo zejména tím, jak šla dopředu informační technika. My si tady ale držíme stejný průměr návštěvnosti a nemáme ani odliv starších nebo mladších čtenářů.  

Kolik lidí dnes do knihovny chodí?
Každý rok si zaplatí registraci něco mezi 250 a 270 lidmi. Na jednu průkazku pak nechodí jenom jeden čtenář, ale většinou celá rodina. Odhaduji, že do knihovny chodí polovina zdejších rodin. Celkem se tady potkávám s pěti sty čtenáři.

Kolik půjčíte knih?
Tak to jste mě docela dostal. Za minulý rok jsme měli kolem dvanácti tisíc výpůjček.

Jsou tu nějací přeborníci ve čtení?
Jsou. Nejstarší a nejintenzívnější čtenářkou byla paní Fíková, která už bohužel zemřela. V současné době si největší čtenářky půjčují na deset dvanáct knih na týden. Mezi nejpilnější čtenáře teď patří paní Picková.

Jak to dnes vůbec se čtením u nás vypadá?
Zájem o čtení rozhodně poklesl. To je evidentní. Děti a mládež vyhledávají převážně literaturu, kterou potřebují do školy. Jen málo dětských čtenářů sem chodí ze záliby, což je škoda. Je to vývoj. Doba je trochu jiná. Knihovny a knihovníci se tak musí pohnout dopředu. Nemůžeme trvat na tom, že budeme dětem podsouvat literaturu, která jim něco dá, ale bohužel nabízet literaturu, která je ke čtení.

Co děti a mládež nejradši čtou?
Mládež se hodně fixovala na žánr fantasy. Na upíry a horory.
 

Máte svou hypotézu, proč tomu tak je?
Myslím, že to hodně dělá televize. První seznámení s horory a fantasy příběhy je v televizi. Klasická fantasy literatura pro děti až zas tak stravitelná není. Fantazii některé ještě nemají a nedokáží si příběh představit. Na Pána prstenů se všichni vrhli, protože viděli film a chtěli si ho přečíst, ale většina z nich psanou formu neskousla. Harryho Pottera, který je taky hodně populární také mnozí začnou, ale nepřečtou, i když je podstatně srozumitelnější.  Pak jsou tady ale úplně jednoduché příběhy – moderní pohádky, u kterých autoři dobře rozpoznali, co mají dětem nabídnout. Nejčtenější jsou v této kategorii příběhy Thomase Breziny. Například příběhy Kočičí holky. Mezi malými čtenáři je populární třeba Řád rytířů.

Myslíte si, že jako společnost čteme méně než v minulosti nebo že čteme třeba jinde a jinak?
Řekla bych, že dospělí celkově nemají čas nebo sílu sednout si večer ke knize a někam se intelektuálně posouvat. Lidé, kteří to potřebují, se ke čtení dokopou.  Současná doba je hrozně zatěžující a ten, kdo nemá od mládí zvyk, že svůj stres a vypětí řeší tím, že uteče ke knize, ten  už v pozdějším věku tu sílu nenajde. Velký vliv má rodina.

Máte nějaký tip pro dnešního uspěchaného člověka, který chce více číst?
Asi ne. Záleží na každém jednotlivci. Každý z nás relaxuje jiným způsobem. Pokud si někdo zvykl na to, že relaxuje u televize, málokdy se od ní odkloní, i když někdy přijdou knižní hity, které to dokáží. Jeden tip přece jenom mám – třeba přes Facebook je možné si mezi kamarády předávat doporučení na zajímavé knihy. To dělá hodně.

Kolik knih přečtete za rok vy?
Čtu většinou to, co potřebuji, literaturu pro děti a odborné věci. Ráda si přečtu i detektivku. Odhaduji to na padesát knih za rok.

Jaký máte názor na elektronické knihy, které získávají pomalu, ale jistě, stále větší oblibu?
Největší přínos elektronických knih vnímám v úspoře místa. Na druhou stranu klasické knize se i podle čtenářů ta elektronická nevyrovná. Protože mají starší čtenáři už často problémy se zrakem, začali jsme využívat zvukové knihy. V minulém roce se nám podařilo získat grant a můžeme půjčovat knihy na cédéčkách. Máme k dispozici celkem 70 titulů včetně povinné četby pro žáky a studenty.        

Obraťme list. Ve svém volném čase vedete folklórní soubory Javor a Javoráček. Co vás na této činnosti baví nejvíc?
Pro mě je to úžasný relax. Potěšení a radost. Už když jsem se jako studentka začala folklóru věnovat, tehdy jako kontristka v souboru Blaťák, tak jsem si tam chodila odpočinout. Ráda si zazpívám a dělá mi radost, když třeba vidím děti, jak se odreagují a uvolní.

V čem je v dnešní době smysl folklórních souborů?
Smysl vidím v tom, že se uchovává lidová písnička, tance i kroje. Neseme dál to, co máme po našich praprababičkách. V dnešní době je to také změna v porovnáním s tím, co se nám nabízí.

Kdo se na vás chodí podívat?
Záleží na tom, kde vystupujeme. Zrovna v Lomnici se nám zatím nedaří prolomit nezájem místních, kromě rodin vystupujících. Venku, když vystupujeme třeba na festivalech, je publikum různorodé a často i s mnoha mladými posluchači.

Jak dlouho v Javoru působíte?
Od jeho založení. Příští rok to bude pětadvacet let. Od roku 1995 soubor vedu.

Na co nejradši vzpomínáte?
Od začátku jsme si dobře vedli na festivalech. Pan Kojan, který soubor umělecky vedl, byl totiž zkušený folklorista. Pro mě je ale největší radostí to, když přijde nové dítě a zapálí se pro činnost v souboru. Další radostí je, když nám bývalé děti přivedou své vlastní děti, aby u nás tancovaly.  

Jak se vám daří přitáhnout nové členy?
Velmi těžko. Většinou k nám přicházejí lidé, kteří měli v rodině nějakou vazbu na folklór. Hodně také působí doporučení stávajících členů, které osloví jejich kamarády.

Co momentálně nejvíce chybí kulturnímu životu v Lomnici?
Chuť lomnických lidí navštěvovat kulturní akce. Přijde mi, jako by na tyto akce chodili hlavně stálí návštěvníci. Nevidím bohužel nadšené diváky, kteří jdou podpořit své dítě, které zpívá třeba ve sboru. Problém kultury nejenom v Lomnici je v tom, že si na ni nechceme udělat čas. Nechceme se setkávat, sdružovat se.

Máte nějaké plány do budoucna?
Hrozně by se mi líbilo, kdybychom tady vybudovali stálou expozici košíkářství a třeba i rybářství. Nalákalo by to sem více lidí.

Na co byste pozvala čtenáře, pokud jde o blížící se pouť?
Tentokrát to bude celé slavnostnější. Město si totiž připomene dvacet let od navrácení městských práv. Zahájíme výstavu ke košíkářství. V rámci poutě proběhne už tradiční folklórní festival, na který sem přijíždějí diváci i ze vzdálenějšího okolí.

Poslední otázka: Jak prožijete tohle léto?
V práci. S návštěvníky infocentra a knihovny. Pár aktivit máme se souborem. Pojedeme na dva festivaly a do partnerského Diessenu. Pak pochopitelně budou dechovky, takže léto bude rychle pryč.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář