Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tip na knihu – Můj děda býval kameník

12. 5. 2015

Lumír Šarman, 7. dubna 2015

Do ruky mi ji dal kamarád a na první pohled mě nezaujala. Fádní zjev – brožovaná s šedivou obálkou. Typograficky mě nezaujala – dlouhé odstavce bez nápaditějšího členění a bez ilustrací. Protože si přítele vážím a on mi ji vřele doporučoval, vzal jsem si ji a slíbil, že ji zkusím přečíst. První pokus nevyšel. Začetl jsem se a naráz jsem byl ve dvacátých letech minulého století a malý kluk mi popisuje, jak vystoupil z vlaku a jde s maminkou pěšky do města k dědovi a babičce. Autor k tomu spotřeboval několik stran textu. Odborníci by tedy řekli – půjde o lyričtější text a měli by pravdu. Po třiceti stranách jsem knihu odložil a ptal se sám sebe, jestli má cenu se k ní vracet. Slib příteli zafungoval ještě jednou a já se následujícího rána opět začetl. A ejhle: děj! Najednou mě začal vtahovat, ačkoliv byl zpočátku docela banální. Později nabral však natolik na překvapivosti a hloubce, že už jsem knihu z ruky nedal.
   Pokud si chcete přečíst dobrou knihu od autora, kterého asi ještě neznáte (a je to Jihočech), pokud máte rádi hezkou češtinu a pokud jste z malého města a máte rádi humor i napětí, doporučuji knihu Jiřího Polčáka (nebo také Jiřího Axi) Můj děda býval kameník. Tahle kniha by vydala i na scénář k filmu. Závěr by bral dech.