Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stěžujete si na osud nebo smůlu? Znám knihu, která to změní

29. 1. 2015

Lumír Šarman, 11. ledna 2015

Dnešní titulek je z těch, které dokáží čtenáře okamžitě naštvat. Jenže já vás naštvat nechci, ani si vás nechci dobírat, natož nick.jpgabych ze sebe dělal všeználka. Jen jsem objevil člověka, který je ztělesněným optimismem navzdory osudu. Jmenuje se Nick Vujicic (čti Vujičič) a je to Australan žijící v Americe. Jeho rodiče pocházejí ze Srbska, jak jste to možná odhadli podle jména. Nickovi je něco přes třicet a je to sympaťák. Jezdí po světě, pořádá přednášky ve školách, ale i ve firmách, sirotčincích nebo na stadionech. Všude nabíjí přítomné nezdolnou energií a říká: bez ohledu na to, jak zle jste na tom, existuje cesta ven – dveře, k lepší budoucnosti. K těm dveřím máte hlavní klíč ve své kapse. Já vím, může se to zdát jako klišé, jakých už jste za život slyšeli nebo četli bezpočet. Fajn. Co ale když teď napíšu, že Nick se narodil bez končetin! Nemá ani ruce ani nohy, přesto absolvoval jak běžnou základní, tak střední i vysokou školu. Ačkoli byl obklopen milující rodinou, dětské prostředí ho nešetřilo a on si prošel několika krizemi díky své odlišnosti. Dokonce se pokusil v deseti o sebevraždu. V poslední chvíli si to ale rozmyslel. Hlavně proto, že když si představil, co by způsobil svým odchodem rodičům, nedokázal pokračovat.
   Před pár dny jsem dočetl knihu, kterou Nick napsal a u nás vyšla pod názvem Život bez hranic (nakladatelství Čintamáni 2011). Předtím jsem četl její zkrácenou anglickou verzi a viděl i některá videa s Nickem. Jedno silné je tady. Kniha mě velmi zaujala. Je v souladu s tím, jak se dívám na život. Myšlenky v ní obsažené jsem už dříve potkal, jenže teď je napsal člověk, od kterého působí nejsilněji. V jedné věci se s Nickem lišíme. On má velmi silnou víru v Boha, já ne. To však nic nemění na hlavním poselství jeho knihy. Největší bariéry si stavíme sami ve svých hlavách!
   Až budete zase dole, nepropadejte hned depresi. Když dokáží lidé jako Nick dojít tak daleko se svými hendikepy, tak proč bychom to neměli zvládnout my, ne?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář