Jdi na obsah Jdi na menu
 


Muslimská inspirace

22. 1. 2012

Kateřina Orlová, 22. ledna 2012

Podařilo se mi shlédnout nový íránský film Nader a Simin: odloučení. Můžeme filmové dílo nader-a-simin.jpgpovažovat třebas jen za mikroskopické okénko do reálií země, z něhož pochází?
Nehodlám vyprávět příběh ani film hodnotit či rozebírat. Chci se jen podělit o to, co mi sdělil o muslimech. Ženy v Iránu jsou stejně emancipované jako na Západě, rozdíly v míře jejich osvobození jsou dané sociální třídou, z níž pocházejí. Žena může podat žádost o rozvod stejně jako muž. Nikdo jí ruku neusekne. Podává žádost o rozvod i z důvodu, jenž se vnějšímu pozorovateli zdá nicotný ve srovnání s traumatem a ranou, kterou tím uštědří dítěti. Těší se značné úctě mužů, je nedotknutelná, má své výsadní postavení. Otcové dbají o vzdělání svých dcer a věnují tomu značné úsilí. Vzdělané ženy jsou vážené. Dívka ošetřující nemocného muže však neví, zda jej může převléknout, obává se, zda to není hřích.
Muži i ženy hřeší podle potřeby stejně všednodenně jako sekularizovaní Zápaďané. Lžou a překrucují skutečnost, když to potřebují, intrikaří. Nepochybně se podvádějí, kradou, vraždí, pomlouvají se, jistě není nouze o rvačky… v tom nejsou mezi populacemi světa rozdíly.
Když má však žena, která lhala, přísahat v úzkém rodinném kruhu na Korán, neudělá to a všechno včetně manželství a pozemské cti raději vzdá.
To je závěrečná scéna, to je finále, to je konec, poslední tečka.
A mě maně napadá: jsou stejní jako my, v lecčems pravděpodobně zaostalejší, ale nám chybí ten Korán. Západní liberální společnosti by neškodily hranice, za něž není možné jít, světélko vnitřního vyššího principu, které by se nemuselo pro každý životní krok nahrazovat překonstruovanými zákony a mnohdy křivými paragrafy. Nebylo by špatné, kdyby si zloděj-tunelář řekl po několika nakradených miliardách dost.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář