Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záletnický slalom

2. 2. 2012

Jiří  K o s

   Franta Lapka miloval zimu, hory, lyže, ale také zakázané mimomanželské výlety po barech, proto pravidelně v lednu jezdil sám do Krkonoš, aby v plném rozsahu popustit uzdu svých vášní. Třpytivý bílý sníh na sjezdovkách byl jeho velkou výmluvou, neboť v čase večerním navštěvoval různé vinárny a horské restaurace, kde bravurně napodoboval Oldřicha Nového v roli Kristiána. A mohl si dovolit velká gesta, jelikož jeho manželka Jitka uspávala doma, daleko od místa činu, dvě malé ratolesti. Letošní rok tomu nebylo jinak. Bez lítosti opustil rodinu a vzal si s sebou hliněné prasátko s tajnými úsporami, které schovával na půdě za trámem. Po rozbití z něho vypadlo několik papírových tisícovek.
   Do Janských lázní cestoval spěšným vlakem, na nádraží dorazil okolo páté hodiny a snažil se ubytovat v jednom laciném hotelu poblíž sjezdovky. Jenže recepční byl nesmlouvavý:
„Vážený pane. Máme všechny pokoje obsazené. To víte, sezóna je v plném proudu. Měl jste přijet před týdnem.“
„Mně úplně stačí jako posledně přistýlka v podkroví,“ přemlouval Franta staršího pána v černém fraku a zastrčil pod knihu hostí jednu dvoustokorunu. „Je mi líto. Opravdu nemůžu slalom.jpgsloužit. Nemáme ani přistýlky,“ omluvil se recepční a vrátil podstrčený peníz zpět majiteli.
   Rozhovor slyšela uklízečka Maruna, která právě omývala skla u vchodových dveří. Když Lapka znechuceně odcházel, vzala ho loket a pravila mu: „Já vás ubytuji. A skoro úplně zadarmo. Bydlím tady v jednom pokoji v podkroví a pokud vám nevadí spaní na zemi, vezmu vás k sobě na noc.“
   Lapka okamžitě rozzářil svou tvář, děkoval ženě, potom se ale zarazil a vyrukoval s oprávněnou otázkou: „A co za to budete chtít?“
„Uvidíme. Však ono se něco určitě najde, pane Lapka.“
„Co? Vy znáte moje jméno?“ divil se.
„Aby ne. Minule jste tu spravil řádné pozdvižení. Hledalo vás v recepci po vašem rychlém odjezdu nejméně pět žen. A já bych moc ráda patřila mezi ty vaše vyvolené…“
   Lapka ihned pochopil podstatu věci a prohlédl si uklízečku od hlavy až k patám. Ošklivá nebyla, ale měla nadváhu, což mu vůbec nevadilo. Manželka Jitka je také boubelka. Nakonec s nabídkou souhlasil, a tak mu Maruna předala klíče od svého pokojíku.
    V místnosti si rychle vybalil svých pět hadříků, naskládal je do volné skříně a už se hnal za nočním dobrodružstvím. Během večera stačil obejít všechny restaurace ve městě a seznámil se přitom s několika paničkami, kterým nasliboval hory doly. Pokaždé, když mělo dojít na lámání chleba, z místa činu nenápadně zmizel. Stejně záhadně a elegantně jako slavný filmový Kristián. A jeho útratu nakonec musely platit ony paničky.
   V náladě se vracel do hotelu,  pak se tiše kradl do pokoje  k uklízečce a šinul se chodbičkou jako válečný invalida, přičemž dával pozor, aby paní domácí neprobudil. Povedlo se. Poskládal se na zem pod připravenou deku a okamžitě usnul.
   Když se Lapka za úsvitu probudil, byla Maruna už pryč. Každé ráno vypomáhala v kuchyni. Na stolku ležel zkaz, že má v jídelně na její jméno zamluvenou snídani. Tak tohle mu opravdu rozjasnilo začátek nového dne.
   Zvesela vešel do jídelny a najednou ustrnul. U prvního stolu seděla paní Bláža, kterou včera poznal ve vedlejší kinokavárně. Uprostřed místnosti zase popíjela kakao Kristýna od Zlatého bažanta. A vzadu hlučně diskutovala vdova Klára se svou dvanáctiletou dcerkou. Všechny dámy snídaly a jevily se stejně opuštěně jako včera večer v různých podnicích. Náhoda tomu chtěla, že se sešly ve stejný čas v jedné jídelně. Františkovi začaly hrůzou stávat vlasy na hlavě. Kdo mohl tušit, že dámy bydlí v tom samém hotelu jako on.
   Co dělat? Vrátit se nemohl, to by bylo velice nápadné. Ke všemu měl obrovský hlad a snídaně byla Marunou zaplacená. Přece ji nenechá propadnout… Napadla ho riskantní myšlenka Na lyžích vždy patřil mezi skvělé slalomáře. Zkusí mezi ženami prokličkovat.
   Bláže u prvního stolu se vyhnul ve stínu číšníka, který nesl podnos s čerstvým pečivem. Ke svému stolu potom pokračoval ukrytý za tácem od příborů a usedl zády k paní Kláře. Pustil  se do rohlíku s máslem. Když přiblížil hrnek s kávou k ústům, uslyšel nadšené volání: 
„Pan hrabě Chopek! To je milá náhoda. Nevěděla jsem, že vy takový pracháč bydlíte v obyčejném hotelu?“ Smůla. Vdova Klára si ho všimla a ihned mu začala představovat svou dceru.
„To je Ilonka. Šla kvůli vám spát k sousedce, ale vy jste stejně  nepřišel. Že by vás potkal ten krach na burze, jak jste se ho včera celý večer obával…?“
   „Jaký hrabě Chopek? Tohle je přece továrník Brukner,“ ozvalo se ze středu místnosti. Byl vyzrazen i u paní Kristýny. Okamžitě prchal k východu, přitom se vymlouval:
„Vy si mě, paní, určitě s někým pletete.“ Když míjel výčepní pult, spustila i paní Bláža: 
„Jéje, pan poslanec Nestál! Neříkal jste včera, že ještě v noci cestujete nazpět do parlamentu na důležitou rozpravu...?“
   Lapka se ocitnul na chodbičce, kde si po velkém trapasu uklidňoval nervy. Útěk stihl v posledním okamžiku. A ještě si stačil zastrčit do kapsy rohlík. Uvažoval, kam rychle zmizet. Kdyby tu byla uklízečka Maruna, jistě by věděla, kam se bezpečně ukrýt. Najednou se otevřely vchodové dveře a v nich se zjevila jako přízrak jeho manželka Jitka. Jakmile spatřila svého muže, odložila kufr, který držela, roztáhla ruce a nadšeně zvolala:
„Ahoj, Fando! Moje máma si vzala na hlídání děti a mě poslala za tebou. Ať si prý také užiji hor a čerstvého vzduchu. Právě jsem dorazila ranním vlakem.“
   František se nešťastně chytil za hlavu. V jídelně se právě houfovaly  oklamané ženy, z kuchyně vyšla rozzářená Maruna a od vchodu se k němu řítila s otevřenou náručí milovaná manželka. V okamžiku poznal, že mu jaksi jeho záletnický superslalom nevyšel a právě udělal nebezpečný kotrmelec přes pořádnou překážku.