Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smyk

27. 2. 2009

Lumír Šarman

 

Když jsou kola auta v klidu a vozidlo se přesto pohybuje, jde o smyk. Většinou z něj řidič či řidička příliš radosti nemají. Většinou. Jsou ale výjimky. Třeba závodníci, kteří jezdí rallye, by bez řízeného smyku mnoho vavřínů domů nedovezli.

Nejsem závodník a přesto mám smyk rád. Zpravidla jednou za rok mě přepadne nutkavá touha smyk se svým vozidle provést. Někde na prima místě použít znalostí fyziky a svého čtyřkolového miláčka a chviličku driftovat.

ObrazekNedávno to na mě zase přišlo. Bylo to dopoledne a měl jsem namířeno na nákup do krajského města. Parkoviště před hypermarketem bylo poloprázdné. Na asfaltovém povrchu ležel poprašek čerstvého sněhu, jedním slovem krása. Kde se vzala, tu se vzala, myšlenka na smyk vypnula racionální obvody mého mozku, zapnula pouze svalstvo na pravé ruce, ta chytla za ruční brzdu, levička pootočila volantem do patřičného směru a...smyk! Naneštěstí byl pod popraškem sněhu kromě asfaltu také led a ten mě vytrestal. Můj plánovaný ladný smyk se v mžiku změnil v trapný skluz, který skončil v nárazníku jediného zaparkovaného vozu.

Jak známo, za blbost se platí. Většinou nejen penězi. Nejdříve jsem si to slízl od svého svědomí. Pak přišly racionální úvahy, jak postupovat dál. Nezbylo než počkat na majitele naštěstí jenom lehoulince poškozeného vozítka. Trvalo to 20 minut. Dvě desítky minut koupele ve vlastních výčitkách dá jednomu docela zabrat. Přišel pan majitel. Už u dálky starostlivě sledoval, proč má jeho auto předek o půl metru jinde, než byl ve chvíli, když ho opouštěl. Vystoupil jsem a rychle k němu došel. V klidu si vyslechl, co se odehrálo. Nabídl jsem, že celou opravu zaplatím a podával jsem mu kontaktní údaje. „Víte co, dejte mi 500 a je to vyřešené. Jsem taky řidič a navíc švagr je karosář, on to tam klepne zpátky“. Dal jsem mu 400 a tomu 10 Euro, protože jsem u sebe víc české měny neměl. Rozcházeli jsme se. „Ale překvapil jste mě, že jste počkal“, dodal poškozený kolega. „Dneska se to moc nestává.“