Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sádrový trpaslík - krátká povídka na víkend

26. 2. 2015

Jiří Kos

Jednoho dne zazvonil u dveří sádrový trpaslík, který přebývá na mojí zahradě, rukou si držel nos a povídal mi: „Smrdí, smrdí, septik smrdí.“ A já se tomu podivil a okamžitě odmítavě odpověděl: „Septik nemůže smrdět, protože jsme ho museli zrušit a zasypat zemí.“
„Tak ti smrdí nohy,“ nedal se traslík
   Zatracený drzý trpaslík! Přiznám se na rovinu. Mám ho už plné zuby. trpaslik.jpgMajestátně totiž stojí u plotu ve skalce a nakukuje mojí ženě pod sukni, když vytrhává od kytiček plevel. A má přitom červený nos. Prý se jmenuje Kýchal a není žádný stydlín. Vrchol všeho nastane, když se manželka náročnou činností unaví a na chvíli se na něj posadí jako na stoličku. Ten jeho červený nos není pod sukní vidět, ale opasek držící jeho kalhoty se povážlivě napíná. Proto nemám rád trpaslíky!
   Byly časy, kdy jsme s trpaslíkem byli velcí kamarádi. Pekli jsme společně na ohništi klobásky a popíjeli pivíčko. Často po mě loudil, abych mu opatřil nějakou sádrovou kamarádku – třeba Šmoulinku – modrá barva se mu líbila, ale já protestoval. Už ze zásady. Co když si nakonec pořídí se Šmoulinkou rodinu a zatrpasličí mi celou zahradu.   
   Tak moc jsem si přál, aby letošní zimu konečně napadal sníh, spoustu sněhu a ten barevný sádrovec pod ním prostě zmizel. Jenže po sněhu ani památka a ten drzoun se mi dennodenně směje do ksichtu.
   Už několikrát jsem měl sto chutí popadnout velkou palici a rozmlátit trpaslíka na kousky, ale pokaždé jsem si to rozmyslel. Bylo mi líto té dvoustovky, kterou jsem za něj dal po dlouhém smlouvání s vietnamským obchodníkem. Navíc - manželka zanedlouho porodí prvního potomka a já uvažoval, že dítě v pozdější době ocení mojí trpělivost, až bude kolem toho kýče přes léto běhat a tahat ho za nos. Jenže nečekaně přišel den, kdy mi nervy natolik povolily, že jsem milého Kýchala proměnil v sádrový prášek. Volali mi z porodnice - prý se mi narodil kluk míra 41 a váha 2,50 kg a že je to trpaslík. No a do měl vjel vztek... „Já tě, zmetku, zabiju! – teda rozbiju!“
   Nakonec - po tom hrůzném činu - mi bylo vysvětleno, jak to ta sestřička z porodnice vlastně myslela. Prý to dítě díky své malé váze a délce vypadá jako trpaslík.
   Čert vem trpaslíka. Jenže když tak vyhlížím oknem na zahradu, skalka bez toho barevného kýče vypadá dost pustě, obzvlášť v zimě, když nic neroste a nekvete. A tak ve mě zraje myšlenka, že si na jaře pořídím dalšího sádrovce, ale bude to trpaslice – v mini a s hlubokým dekoltem…