Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh z netolické obory

13. 5. 2011

Jiří  K o s

   V druhé polovině 16. století zřídil slavný stavitel Jakub Krčín z Jelčan mezi Netolicemi a loveckým zámečkem Kratochvíle pro svého pána - vladaře Viléma z Rožmberka oboru, určenou nejen pro loveckou zábavu, ale i jako velkolepou reprezentaci celého rožmberského dominia. Raritou v této oboře se totiž stal chov daňků, které Vilémovi daroval moravský zemský hejtman Hynek Bruntálský z Vrbna. Byla to obora se vším všudy - v přilehlém psinci se starali psovodi o ušlechtilé slídiče, ohaře a chrty a ve stájích zase hřebelcovali štolbové vzácné španělské a turecké hřebce.
   Vilém z Rožmberka se narodil 10. 3. 1535 v hornorakouském Schützendorfu, vyrůstal společně s mladším bratrem Petrem Vokem a byl předurčen k vládě nad rodovým majetkem. Vládce Petr z Rožmberka - zvaný Kulhavý zemřel předčasně a tak rožmberská panství museli spravovat určení úředníci, dokud Vilém nedovršil věku šestnácti let. V době své vlády se postupně vypracoval mezi přední diplomaty českého království a získal hlavní statut ve sboru nejvyšších zemských úředníků, což vlastně představovalo funkci zastupujícího místokrále. A jako zástupce krále musel být něčím vyjímečný. Proto nechal založit netolickou oboru a pyšnil se svými vzácnými chovy.
   Do letohrádku Kratochvíle jezdil Vilém zejména za odpočinkem od vladařských povinností. krat.jpgHistorie této budovy je také velice zajímavá. Původně to byl dvůr Leptáč, který věnoval za věrné služby regentovi Krčínovi, ale později ho s ním vyměnil za městečko Sedlčany. Povolal do svých služeb stavitele Baldassara Maggiho z Argony, který přebudoval Leptáč do stylu renesančních římských vil. Společně s oborou patřil letohrádek ke klenotům rožmberského dominia.
    Tam, kde je obora, se vyskytují i „zvěrokradi“. To byl dobový název pro poddané, kteří se dali na pytláctví. Vilém si s tímto problémem příliš nelámal hlavu. Od toho měl přece svého věrného služebníka Jakuba Krčína z Jelčan. Ten nechal poblíž obory postavit tři šibenice, na kterých roku 1581 nechal pro výstrahu oběsit několik pytláků.
   Nemilosrdný osud měli v blízkosti obory také selští psi, v nichž viděl vladař velké škůdce lovné zvěře. Proto existovala různá opatření, počínaje zákazem volného pobíhání a konče utracením zvířete.
   Jednoho dne se dostavil Jakub Krčín se skupinou jezdců na horní statek v sousedství obory a poručil hospodáři vyvést z kotce oba psy. „Na rozkaz panovníka Viléma z Rožmberka budou těmto zvířatům odseknuty přední tlapy, aby nemohla ubližovati zvěři,“ řekl nekompromisně.
„Proboha, proč?“ zvolal vyděšeně hospodář.
„Polesní Jura viděl včera večer psa této rasy honiti vzácné daňky a ubližovati jim. Dvě laně byly zle poškrábany od jeho drápů,“ dostal od Krčína odpověď.
„Na dolním statku má sedlák Jan stejné psy, neboť pocházejí z jednoho vrhu. Určitě viděl polesní Jura ty jeho…“ bránil majitel své věrné hlídače.
„Možná,“ odsekl Jakub Krčín a kývnutím ruky dal pokyn své družině.
   Muži seskákali ze sedel, provazy svázali psům tlamy, přidrželi je na zemi a pán jim mečem nemilosrdně oddělit přední tlapy. „Psy z dolního statku stihl stejný osud. Hlídat hospodářství můžou i bez předních tlap, pokud přežijí,“ poučil Krčín smutného hospodáře, který začal slehlá zvířata okamžitě ošetřovat.
   Krčín zastrčil meč do pochvy, dal pokyn celé  družině a za žalostného vytí ubohých psů opustil horní statek.