Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh muže a ženy – mikropovídka

18. 10. 2017

Jiří  K o s
Začalo to tím, že Bůžek dostal od svého otce Boha dvě semínka, která měl man_and_woman_konkani_viswakosh.pngzasadit a vypěstovat z nich něco nového a zajímavého.  Jedno zasadil do neúrodné hlinité země a druhé zase do kypré výživné půdy a byl zvědavý, co se stane. Obě semínka časem vzešla a díky slunci a vodě se vyvíjela.  To, co vyrostlo v neúrodném květináči, bylo drsné, houževnaté a nadmíru odolné, protože každý den muselo bojovat o přežití. To, co vzešlo v úrodné zemi, bylo zase krásné, hašteřivé a neodolatelné, jelikož mělo z čeho brát živiny. To houževnaté nazval Bůžek mužem a to krásné ženou.  Rozhodl se, že jimi osadí Zemi a bude je křížit, aby na ní vzniklo něco, co ji na nějaký čas ovládne. A stalo se. Časem tuto planetu zalidnil. Bylo to mnohem lepší a zajímavější, než když na ní jeho otec před staletí vysadil těžké dinosaury, mamuty a brontosaury. Nakonec je musel nechat vyhynout, jinak by zelenou planetu celou poničili a rozšlapali.
      Díky pokusům Bůžka se stal muž statečným vůdcem a žena zase jeho krásný doplňkem, o kterém se všeobecně ví, že se rozpíná a vytlačuje vše nepohodlné kolem sebe. Snaží se muže ovládat a často ho i umořit.  Ale ten se díky své odolnosti a houževnatosti nedá. Navíc skýtá ženě svou silou oporu tam, kde ona jí nemá.  Je mezi nimi neustálý boj, navzájem si dost ubližují, přesto jeden bez druhého nemůžou být. A tak žijí spolu ruku v ruce ke spokojenosti toho, kdo je stvořil.  Ženám se líbí muži pro svou drsnost a odvahu, mužům zase lahodí ženská krása a rozmar. Asi to tak musí na světě být, jinak by na něm byla velká nuda.