Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídka na víkend - Spící panna

22. 9. 2013

Jiří  K o s, 13. září 2013

   V každé velké fabrice je kromě zavodní jídelny i kantýna, ve které si mohou zaměstnanci koupit svačinu a pití. Ve strojírenském závodě, ve kterém pracovali Honza Turek a Evžen Volek, byly kantýny dokonce dvě. Velká ve společné budově s jídelnou a malá u nové haly.  V té malé se po ránu tvořily fronty až ven, přestože v ní fungovaly dvě prodavačky. Možná to bylo díky tomu, že v nové hale pracovalo mnohem víc zaměstnanců než ve starých prostorách, ale naskýtala se i jiná příčina. Jedna z prodavaček – paní Jana byla totiž pomalá a nikdo jí neřekl jinak než Spící panna.
   Evžen si nikdy do kantýny pro svačinu nešel, protože si ji nosil z domova, a když na ni občas prodavacka.jpgzapomněl, poslal si pro rohlíky se salámem někoho z mladších kolegů. Třeba Luboše Černého. Ten si jídlo kupoval a společně s Karlem Komárkem denně trpělivě vystáli dlouhou frontu.
„Pojď vedle. U spící panny je to na dlouho,“ řekl Luboš Karlovi hned po příchodu, když bedlivě prozkoumal počet nakupujících za dveřmi kantýny.
„No jo, ale na druhé straně je spousta lidí,“ zabručel Karel.
„Já vím, ale stejně budeme dřív,“ ubezpečil ho Luboš. Karel nakonec souhlasil a tak se oba zařadili do davu ke druhé, rychlejší prodavačce. Vedoucí Pick byl už na řadě a pozoroval Spící pannu Janu, jak mu natřikrát váží deset deka vlašského salátu – lžičkou přidává a zase ubírá, proto nervózně pod vousy poznamenal: „Teda holka, tebe bych nechtěl mít v posteli…!
Spící panna to uslyšela a nahlas se divila: „Proč?“ Chvíli čekala na odpověď a potom s úsměvem na tváři dodala: „Třeba jsem v posteli dobrá...“
„Ale asi taky hrozně pomalá,“ řekl nahlas Pick a všichni v kantýně to bučením odkývali.
   Jana se trochu zarazila, přehlédla dav nespokojených lidí a při balení salátu si neodpustila poznámku: „pomalý sex je zdravější než ten divoký.“
„Sex možná, ale hlad je prevít…“ řekl Pick a dav mu to opět odsouhlasil.
   Od té chvíle se řada zákazníků stojících před Janiným pultem začala posunovat mnohem rychleji než ta vedle. Luboš a Karel stále čekali ve frontě a ti, co přišli do kantýny po nich a postavili do druhé řady ke Spící panně, byli dřív obslouženi než oni.  
„Příště jdu vedle,“ poznamenal nespokojeně Karel, když se konečně dostal k pultu.
   Ten den byl však u Jany bohužel jen světlou výjimkou. Všechny další při obsluhování zase spala a Kája Komárek opravdu nevěděl, do jaké fronty se má zařadit.