Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pekelná návštěva

2. 11. 2011

Jiří Kos

   Jednoho dne dolehla na podnikatele Rorejsa tak obrovská deprese, že byl svolný okamžitě upsat svoji duši čertu, jen aby zachránil svou zadluženou firmu na výrobu proutěných košíků. Ve slabé chvilce dokonce došel v obýváku ke krbu a nepříčetně volal do otvoru: „Pojď, ty pekelníku - a vezmi si s sebou kufřík se dvěma miliony! Však my se spolu už nějak domluvíme…“
   Z krbu sice nikdo nevylezl, ale během půlhodiny se ozval zvonek od vchodových dveří. Rorejs vyhlédl z okna na ulici. U vchodu stál drobný mužíček ve slušivém černém obleku a v ruce držel hnědý kufřík. Když mu otevřel dveře, smekl z hlavy černou buřinku a představil se: „Jmenuje Kníže a přišel jsem vyřídit vaší žádost.“
„Ale já jsem vás nevolal?!“ podivil se Rorejs.
„Že né? A kdo hulákal jako pomatený do krbu?“ uzemnil ho velice rychle pan Kníže.
„Vy jste čert?“ zajímal se nešťastný podnikatel.
„Dejme tomu, že jsem obchodní zástupce z pekla. Přinesl jsem vám ty dva miliony. Ale uznejte – takový významný obchod nebudeme přece řešit venku u dveří.“
   Rorejs pustil podivného obchodního zástupce do domu a v pracovně ho ihned zaplavil lavinou otázek: „Vy jste skutečný pekelník? Kde máte rohy, ocas a kopyto? A co budete za ty peníze chtít? Moji duši?“
cert.jpg   Pan Kníže se nikterak nevzrušoval a začal svému novému klientovi souvisle a srozumitelně vysvětlovat: „Máte o peklu velice zkreslené představy. To udělaly ty pohádky, kterými strašíte malé děti. My jsem instituce jako každá jiná. Půjčíme vám peníze na desetiprocentní úrok. Vy dáte jako protihodnotu svou duši, a když ujednanou sumu do roka a do dne nesplatíte, propadne ta vaše upsaná dušička peklu. To je docela slušný návrh, nemyslíte?“
„A to si mě potom odneste na zádech dolů pod zem?“ zajímal se Rorejs.
„Ale kdeže. Bude úplně stačit, když spácháte jako každý jiný nešťastník sebevraždu. My si pak vaší dušičku jednoduše odlovíme. Nepříznivá finanční situace vás k tomu tak či tak časem dožene.“
„Jenže se může stát i to, že moje nervy jen tak nepovolí, všechno hodím za hlavu a nebudu chtít svůj život ukončit?“ zkoušel podnikatel na pekelníka habaďúru.
„V tom případě tu máme ještě své přátele ze zemí bývalého Sovětského svazu. Ty se o vaši sebevraždu velice dobře postarají. Všechny pravidla a ustanovení zakotvíme ve smlouvě, kterou nyní společně sestavíme. Neopomene na klauzuli, ve které se praví, že se nesmíte utopit v rybníce nebo v řece. V tom případě by vaši zaprodanou duši schlamstla naše konkurence – vodníci, a to nemůžeme potřebovat.“
„A čím tu smlouvu nakonec podepíšu? Asi vlastní krví, že jo?“ ptal se Rorejs.
„Ale kdepak. Tohle barbarství není vůbec zapotřebí. Mám u sebe firemní propisky. Jednu vám tu po podpisu nechám na památku.“
   Pan Kníže informoval podnikatele velice podrobně o výhodách, ale i o nevýhodách pekelné půjčky, a ten velice rychle přestal váhat, jestli má na dohodu přistoupit nebo ne. Je to docela férová nabídka. Dostane okamžitě peníze na obnovu firmy, a když se mu do roka nepovede vysekat se z finančních problémů, nemá stejně cenu, aby nadále zůstával mezi živými. Rorejs nakonec smlouvu podepsal a převzal kufřík s dvěma milióny. „Tak do roka a do dne,“ rozloučil se s ním pan Kníže a odešel z domu.
   Následující rok byl pro Rorejsovu firmu velice úspěšný. Lidé najednou začali nakupovat ve velké míře proutěné zboží, dokonce se ozvala jedna zahraniční firma, která si u něho objednala obrovskou zakázku nákupních košíků, takže je nestačil plést a musel přijmout dva zaměstnance. V jeho osudu se po hubených letech opět zastavilo štěstí. Ze zisku vrátil panu Knížeti peníze i s úroky a začal se znovu radovat ze života. Pekelník se vůbec nezlobil, přijal kufřík a při odchodu z domu jenom jízlivě poznamenal: „Život každého člověka je dosti dlouhý na to, abychom se ještě setkali.“
   Během dalšího týdne Rorejsovi nešťastně vyhořela dílna i s celým skladem hotových výrobků. To jistě zařídil ten pan Kníže. Asi se domníval, že když do jeho domu pošle červeného kohouta, přinutí ho znovu volat do krbu. Jenže on raději zavolal telefonem na pojišťovnu, u které si před měsícem pojistil dílnu a expediční halu na velkou částku. Tušil, že to nebude s pekelníkem vůbec jednoduché. Takhle už jeho nebezpečné služby nikdy nepotřeboval.
   Asi říkáte – to je jenom pohádka pro dospělé. Dejme tomu, ale na světě je ale mnoho podnikatelů, kteří se v nepříznivé situaci, když je zrovna nepotká potřebné štěstí, nedokáží odrazit od dna a nakonec skončí někde v pekle. Je to tak spravedlivé? Možná ano, možná ne - podle toho, jakým úhlem pohledu se na to každý z nás dívá.