Jdi na obsah Jdi na menu
 


O lenivém spisovateli

28. 10. 2010

Jiří   K o s

   Spisovatel León Tužka vedl velice pohodlný život plný světské zábavy, krásných žen a značkového pití. Jelikož u jeho ošuntělého pláště  byla jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná, pořizoval všechny radovánky zejména z dluhů a z milodarů, které mu poskytovalo široké příbuzenstvo a také bohaté paničky, letící na jeho sladké řeči. K pořádné práci se nedokázal postavit a jediné, co uměl znamenitě, bylo psaní „ptákovi“ pro různé humoristické časopisy. Kdyby jednou přemohl svou pohodlnost a přinutil mozek více přemýšlet, určitě by dokázal napsat solidní novelu nebo napínavý román.
   Jednoho pozdního večera ležel León na otomanu u zapnuté televize a podřimoval. U protějšího okna cosi tiše zacinkalo a za špinavým sklem se najednou divně zablýsklo. Na hnědém parapetu zčista jasna přistála sličná děva s bělostnými křídly na zádech. V ruce držela zlaté pero a stočený pergament. Pod průsvitným hábitem zářily kouzelné křivky jejího bílého obnaženého těla.         
   „Kdo jsi?“ vyhrkl překvapeně spisovatel, zčervenal ve tváři a okamžitě se zakryl peřinou až pod bradu.
„Jsem tvoje múza. Přiletěla jsem, abych tě políbila na čelo. Ty okamžitě dostaneš inspiraci a skvělé nápady. Chceš přece napsat zajímavou a kvalitní knihu? Budu za tebou létat každý den a ty budeš psát a psát a do měsíce můžeš zkontaktovat nakladatele.“
   León se přestal stydět, uznale obhlédl vznášející se přelud a začal s přemlouváním:
„Víš, políbit mě můžeš, nic proti tomu, ale mám lepší nápad. Spusť ze sebe ten hedvábný závoj, vlez si ke mně do postele a budeme se spolu milovat.“
Děva se okamžitě rozzlobila:
„Já jsem tvoje literární múza! Nejsem žádná děvka!“ A uraženě zmizela v temném okně. León nad příhodou jen mávnul rukou a chystal se ke spánku. Ten den byl opravdu velice lenivý.
   Pojednou se dokořán rozletěly okenice a do setmělé místnosti vletěla divoká žena v černém plášti a ve vysokých jezdeckých botách. Tvář jí halila maska, na zádech měla netopýří křídla, na prstech se jí třpytily ostré diamantové nehty a její dlouhý jazyk rejdil do všech světových stran. V kudrnatých neupravených vlasech jí trčely dva krátké růžky.
„Já jsem tvoje čertice, a protože sis přál s někým obcovat, přiletěla jsem přímo z pekelných dálek. Budeme se vášnivě milovat a tebe začnou napadat samé hříšné věci.“
A vletěla spisovateli přímo do postele. Tam se strhlo divoké milování.
   Po hodině vstal León z lůžka, posadil se za stůl a zapnul počítač - a začal psát další nové ptákoviny.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář