Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco o bydlení

5. 6. 2011

Jiří Kos, 5. června 2011

   Každý z nás je zvyklý na určitý standart bydlení a ten se většinou odvozuje ze životních podmínek, které jsme si postupně vytvořili sami, nebo jejich základy položili naši rodiče. Někdo obývá vlastní domek, jiný platí nájem za byt v paneláku nebo v činžáku. Ten kdo neplatí nájem, musí vyčleňovat nemalé částky na opravy a údržbu domku a přilehlého pozemku. Pobyt na vesnici nebo na městečku, jakým je i ta naše Lomnice středisková, se každopádně liší od uspěchaného života ve velkém městě a skýtá větší soudržnost a upřímnější vztahy mezi obyvateli. Jak se lidově říká – jeden druhému vidí do oken.
   Znal jsem člověka, který hodně cestoval, a tvrdil, že si potřebuje jenom někde ohřát večeři a vyspat se, aby byl druhý den čilý, a k tomu vlastní bydlení vůbec nepotřebuje. Ale my ostatní otázku domova chápeme jinak. Náš dům – náš hrad. Neděláme ale z našich hradů nakonec honosné zámky?
   Když se vrátíme do daleké minulosti s cílem hlouběji poznat nejstarší venkovské domácnosti, zjistíme, že prosté chalupy se stavěly převážně ze dřeva, přičemž jen jedna místnost, většinou sednice spojená s kuchyní, měla zděné obvodové stěny se vsazeným komínem s pecí.
   V sednici se nejvíce přebývalo, obzvlášť v zimním období. V rohu pod okny stála rohová lavice, stůl a židle, v druhém rohu se nacházela jediná postel, na které spali rodiče a malé děti v jejich nohou. Větší děti ležely na peci nebo na lavicích poblíž komína. Mužská chasa si ustlala na palandě v maštali.
   Chalupa měla vstupní síňku, zvanou „domeček“, která sloužila na převlékání a přezouvání. Odtud se vstupovalo nejen do velké sednice ale i do komory, kde byly uskladněné potraviny, ale také peřiny a spávaly tam děvečky. Další místnost se v domě vyskytovala velice ojediněle. Pro chod domácnosti byly důležitější maštal, dřevník a stodola.
     Chalupy na vesnicích a na malých městech se po stoletích postupně měnily a v dnešní době podobný styl života již nenalezneme. Známe ho pouze z archiválií, z knih starých autorů a také z filmů. Přehršel obyvatel v jedné malé místnosti objevíme převážně v lidových pohádkách. Hlavní hrdiny v těchto smyšlených příbězích pokaždé potkalo štěstí a jednu sednici rázem vyměnili za skvostné zámecké komnaty. Právě takto snili naši chudí předkové. Toužili po štěstí a po bohatství, které jim scházelo. Měli však jiné a důležitější věci: zdraví, lásku a lepší mezilidské vztahy. A to také nebylo k zahození.
   V období první republiky a po druhé světové válce se začaly chalupy a domy vyskytovat v dvougeneračním někde i třígeneračním stylu. Rodina zůstávala pohromadě a všichni pracovali na hospodářství. Za socialismu se zase upřednostňovalo oddělené bydlení. Mladí manželé by podle odborníků neměli sdílet místnosti společně s rodiči, aby nedocházelo ke generačním problémům. Dnešní doba tuto situaci opět mění. Bydlení se stalo drahou položkou v životě každého jedince. Město má několik volných bytů, ale vysoký nájem místní občany odrazuje a tak si mladí raději u rodičů přistaví nějakou tu místnost - třeba v podkroví. Jsem přesvědčen, že se vrací doba, kdy jeden dům opět bude obývat více lidí a mladým nezbude jiná možnost, než se starší generací v dobrém vycházet.  
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář