Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na cestě po Holandsku

2. 5. 2011

Kateřina Orlová

Právě když na českou veřejnost vykoukla špička ledovce souboje mafiánů, opouštěli jsme kanal-v-groningenu--2-.jpgškaredými billboardy a futuristickými solárními poli zamořenou krásnou českou krajinu a přes velké širé německé lány prosté jakékoli megareklamy mířili do Nizozemí. Zde se kolem dálnice pasou ovce a krávy a lemují ji cyklostezky. Rovinatá krajina zdaleka není nudná, ale milá a důvěrná, s kanály a remízky připomínající rodnou třeboňskou hroudu.
Zavítali jsme do severního univerzitního města Groningen na několikadenní návštěvu dcery, která zde rok studuje. Dřív jsem si občas kladla kacířskou otázku, proč ti Holanďané tolik lpí na přímořské nížině, jejíž vysoušení stojí tolik energie a úsilí. Jakmile jsem tam však strčila nos, pochopila jsem, že je to země osvěžující svým bohatstvím, kulturou a kulturností a ustavičným vánkem čerstvého vzduchu doslova i přeneseně. Stejně jako při krátkém setkání nepoznáme člověka, tak ani během krátké návštěvy nepoznáme zemi. Přesto je cenné občas nahlédnout za hranice naší kotliny, zejména k velkorysým a houževnatým přímořským národům a nadto monarchiím.
Člověk se až diví, že pro Holandsko na první pohled platí vše, co je pro ně typické.

Nížiny, kanály a větrné mlýny

Rovina, podmořská výška, voda, voda a zase voda v moři, jezerech a kanálech neboli grachtech. Jestliže na Třeboňsku jdete do kopce jenom na hráz rybníka, tak v Nizozemí na umělé vyvýšeniny zvané terpy. V městech se ulice protkávají s kanály, klid nížinaté krajiny umocňují staré i nové větrné mlýny, které slouží k výrobě elektřiny, odvodňování a průmyslové výrobě.

Tulipány a jiné květiny

keukenhof--2-.jpgTo se musí vidět. Sezóna zrovna vrcholí a smysly se nasycují. Na to žádná slova nestačí, sebelepší poezie nevyjádří tu pastvu pro oči, ty vůně, to ticho květinových polí a obrovských květových hlav, hebkost okvětních plátků. Viděli jsme je v groningenské Hortus Garten a největší květinové zahradě světa Keukenhof. Vtipné a vkusné aranže záhonů, rozjímavá zákoutí, koberce hyacintů, narcisů a tulipánů od trpasličích až po obří všech možných barev (snad nejvíc mne okouzlil černý Van Gogh), provoněné pavilony pojmenované po nizozemských královnách, to vše je čisté a vznešené. Na prodej jsou všechny možné cibuloviny, jimž se v písčité a vzdušné půdě Nizozemí náramně daří.

Kola a vlaky

Holanďané se samozřejmě přemisťují po husté silniční síti jako všichni Evropané auty, ale vyniká obliba vlaků a kol. Běžná česká kratochvíle ve stylu sbalit kola do auta, někam dojet a zde kroužit krajinou (obdobně jako dojet autem do fitka, zde posilovat a autem zase domů) je kola.jpgzde však v pozadí. Kolo je v Nizozemí účelným dopravním prostředkem. Holanďané jezdí na kolech bez převodů, k čemu by taky byly. Kolostavy jsou všude, na nádražích jsou instalovaná celá cyklistická parkoviště. Dvojpatrová, podzemní. A všude moře kol, síť cyklostezek. Neexistuje místo, kam se nedá dojet na kole. V městech jsou stezky pro kola stejně samozřejmé jako chodníky a silnice. Lidé jezdí do práce, na nejbližší vlakový spoj, na nákupy, vždyť do košů na kolech se vejde celá basa Heinekenů. Hodí se na výlety do přírody, do školy, na rande, do hospody i na rychlý přejezd městem. Jsou tak běžná a oblíbená, že je třeba si je pečlivě zamykat (viděli jsme výlohu, kde byly výhradně vystaveny různé typy sofistikovaných zámků na kola), protože se může stát, že když náhodný kolemjdoucí spatří volné kolo, sedne na něj, odjede si za svým cílem a kolo jako již nepotřebné odhodí, třebas do kanálu. Nepochybně si kola takto „půjčují“ i lidé, kteří potřebují nějaké drobné na dávku. 
Jako milovnice železniční dopravy jsem se těšila i na cestu vlakem. Vlaky jezdí často, víceméně stále, jsou spolehlivé, ale – a asi právě proto – jezdí narvané! Ve všední den do práce, o víkendech za volným časem. Je nepochybně velice výhodné jezdit vlakem, když Holanďan raději kus cesty prostojí, než by sedl do auta.
 
Holandská otevřenost

Ohromné moře a přehledná krajina. Jistě i kulturní vývoj a tradice. Veliké přístavy, které dlouhá staletí patří k jedněm z největších na světě. To vše je patrné v různých metamorfózách na každém kroku. Cestující ve vlaku se baví, jako by se odjakživa znali, a paní před vystoupením nabídne všem kolem žvýkačku. Holanďané běžně hovoří cizími jazyky, odmalička je to něco zcela přirozeného, právě díky otevřenosti světu, ale také třeba i díky tomu, že se zde nedabují filmy. Možným projevem otevřenosti je příliv obyvatelstva, etnická různorodost, ale i pach marihuany na amsterodamských ulicích, prostitutky vystavené ve výlohách a muži vedoucí se za ruce.

Amsterodam

Během několika hodin zde strávených mne na rozdíl od ostatních evropských metropolí nenadchl. Potěšili jsme se však nejrozsáhlejší sbírkou malířského génia Vincenta van Gogha, která byla právě doplněna výstavou raných prací Pabla Picassa. Není divu, že na nás po takové hutné duchovní stravě padl v tom městském mraveništi pocit nesmyslnosti a zmaru z všudypřítomného užívání si. 

Závěr

Na hranicích s Německem česká auta (možná i auta z dálnějšího z východu) staví pohraniční policie a kontroluje doklady, podezřelým týpkům prohlídne celý vůz. Není tedy radno vozit si z Nizozemí semínka marihuany a její produkty. A je smutné, že si na Čechy musejí dávat na západě pozor.
Na návštěvě obvykle vidíme vždy to lepší. Není ale pochyb, že Nizozemí představuje vyspělejší svět, než je ten náš ohraničený vnitrozemskou úzkoprsostí, naším malým, byť hezkým českým rybníčkem.