Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mauricius – pestrobarevný ostrov v Indickém oceánu

25. 3. 2011

Pavla Zvoňárová ml.

Mark Twain v roce 1896 napsal, že Bůh nejdříve stvořil Mauricius a až poté ráj. A já mu musímmauricius.jpg dát o více než stovku let později za pravdu. Přesto, že se mi jeho popis ostrova zdál na první pohled velmi ambiciózní, Mauricius beze zbytku naplnil toto na první dojem trochu přehnané klišé. Pokud jde o mě, naprosto předčil má očekávání.
maur_vlajka.pngNa Mauricius jsem se rozhodla vyrazit částečně také díky loňské prvotní zkušenosti s exotikou. Tehdy jsem navštívila Thajsko a mé nadšení neznalo mezí. Pravdou je, že se na něm nemálo projevila právě premiérová zkušenost. Uvědomila jsem si, jak je poznávání a objevování naprosto odlišných kultur, o to více těch „mimoevropských“, přínosné, a to ze všech možných úhlů počínaje krajinou a přírodou, přes obyčejný život domorodců, kulturu a mauruc_mapa.pngzvyky až po jejich zdravou kuchyni. Myslím, že pro člověka je cestování prostředkem specifického způsobu učení se, rozšiřováním obzorů a hromaděním vzpomínek, které už mu nikdo nikdy nevezme. Proto jsem se rozhodla vycestovat znovu a mou cílovou destinací byl pro letošní rok Mauricius.

Po více než dvanáctihodinovém letu se v Indickém oceánu rozkryl krásně zelený ostrov, jehož barvu umocnil právě ustávající déšť. Z jižního cípu ostrova jsme se autem nechaly převést do opačného severního koutu, takže jsem po cestě hltala každý kilometr. Ostrov není velký, ale některé silnice na něm prostě neumožňují rychlou jízdu, takže vzdálenosti, které u nás zvládneme za pár minut, tam vyžadují více než dvojnásobek času. Ubytovaly jsme se v malém a útulném hotelu nedaleko pláže a začaly si v duchu kreslit konkrétní plány na nadcházející dny. Cílem bylo vidět za zhruba devět dnů to nejlepší z ostrova. Proto jsme si půjčily od místních lidí na týden auto. Pronájem auta je bezproblémová záležitost, kterou je možné řešit opravdu až na místě. Navíc bych řekla, že osobně jste schopni usmlouvat výhodnější podmínky. Jedním ze zádrhelů je jaksi opačný režim auta a vůbec jízda vlevo. První dny si připadáte jako byste se octli znovu v autoškole – přeci jenom zvyk je železná košile. Druhý den už se situace vcelku stabilizovala, o to horší byl návrat na české silnice. Situaci na mauricijských silnicích komplikovalo také jen občasné značení. Možná si říkáte, že existují mapy…Ano, ale ta naše, kterou jsme zakoupily v turistickém centru, byla jen jaksi…velmi přibližná:).
 vodopad-chamarel.jpgAuto je nicméně opravdu ideálním prostředkem pro individuální cestovatele, kteří chtějí poznat krásy ostrova a být zároveň časově naprosto nezávislí. Musím říct, že se nám podařilo využít dny naprosto na maximum. Program jsme si šily na míru – podle aktuální nálady, stupně únavy i podle počasí. Například hned první den se nám podařilo v živém centru turistického ruchu – Grand Baie – najít překrásnou pláž, na kterou jsme přijely tak trochu naslepo, nicméně jsme se na ní vracely zpět. Potkaly jsme tam jen pár rybářů s dlouhými dřevěnými pruty. Na naše podmínky to byly vlastně takové pseudorybářské pruty, ale fungovaly!
Na pláž sem tam zavítal motocyklista se svým mobilním stánkem s občerstvením – ať už v podobě ovoce nebo tolik typického „roti“ (placky z mouky a vody naplněné pikantní kari omáčkou s čočkou). Jinak tahle „naše“ pláž byla místem absolutního klidu a pohody.
Místo, které stojí za zmínku, je nepochybně botanická zahrada v Pamplemousses. Pyšní se nespočtem druhů exotických rostlin, mezi nimiž vyniká překrásná vodní lilie, jejíž listy dosahují více než metrového průměru. Poprvé jsem zde spatřila kouzelný baobab, o němž jsem kdysi četla v Malém princi, ebenový strom vypadající zvenčí vcelku obyčejně, nebo pestrou škálu ovocných stromů a koření – třeba omamně vonící skořici či citronelu. V zahradě, ale platí to univerzálně o všech neznámých místech, se vyplatí mít průvodce, který vám všechno ukáže, vysvětlí a upřesní. Bez něj člověk samozřejmě může atmosféru vychutnávat také, nicméně je ochuzen o tolik zajímavý naučný rozměr.
Další dny patřily zase jinému formátu výletu – například dobrodružná cesta na exotický Ille aux lavova-puda.jpgCerfs, ostrůvek vzdálený od pevniny jen asi deset minut jízdy speedboatem. Z oceánu si vychutnáte úplně odlišný pohled na ostrov a navíc jízda rychlým člunem řízeným mladíkem tmavé pleti je skutečně adrenalinová, neboť se tito hoši před plavovláskami velmi rádi předvádějí. Nepopsatelně živou atmosféru, která se opravdu těžko zprostředkuje, zažijete na centrální tržnici v hlavním městě ostrova Port Louis. Trhovci zde nabízejí typické produkty země jako je vanilkový čaj, koření, rum, pestrobarevné látky, tuniky, šátky a samozřejmě také čerstvou zeleninu a ovoce, mnohdy takové druhy, které ani neumíte pojmenovat. Návštěvníky z té rozmanitosti až přechází zrak. Součástí kultury na hlavní tržnici jsou nasazené ceny a smlouvání, které od vás prodavači očekávají. Dá se s nimi dohadovat jedna báseň. Takže nakonec jsou spokojené obě strany, i když…je to jen relativní. Pak se náhodou podíváte v supermarketu na ceny a zjistíte, že vás ti prodavači s proříznutou pusou pěkně natáhli. Atmosféra tržnice je však jedinečná a stojí za to, i přes přemrštěné ceny.
Z města ale zpět do přírody…Mauricius obklopují po celém obvodu korálové útesy chránící ostrov před vlnami, výjimkou je jižní cíp Gris Gris – jediné místo, kde se vlny tříští o útesy a připravují tak nádhernou a nespoutanou podívanou. Korálové útesy lze pozorovat z hladiny s pomocí potápěčských brýlí a šnorchlu a je to nádherná přehlídka barev. V místě mezi korálovými útesy a samotným pobřežím se rozprostírají klidné azurové laguny, ideální pro vodní sporty a bezpečné plavání. Vrcholem přírodních krás na ostrově jsou hornatá území v čele s tyčícím se tzv. malým Matterhornem, který skutečně připomíná svého švýcarského bratra. Mezi horami se táhnou rozsáhlé zelené národní parky plné bujné vegetace, opic, divokých prasat a jelenů. Panaromata dokreslují impozantní vodopády padající do různých hloubek – od třiceti až do sta metrů. A právě ten největší patří dle mého názoru ke skvostům ostrova – vodopád Chamarel. Nedaleko něj se navíc nachází další typická ikona ostrova, totiž sedmibarevná půda, která je nesmírně fotogenetická. Jde o místo, kde vulkanická půda bohatá na kovy vytváří sedmibarevné spektrum a její jedinečnost vám jednoduše bere dech. Pochopitelně se na ní nemůže chodit, ani odebírat sebemenší vzorek. Kolem dokola jsou nicméně lávky, odkud si tento poklad můžete vyfotit.
Jednou stranou mince této nádherné země je neskutečně pestrá a rozmanitá příroda, která nabízí od všeho trochu. A tak, jste-li povalečské typy, není problém strávit dny na kýčovitě vyhlížejících plážích (rozumějte palmy a bílý písek). Pro aktivnější návštěvníky je ideální ekoturistika, cykloturistika či potápění kolem ostrova.
A pak je tady druhá mince, neméně zajímavá, v podobě lidí žijích na Mauriciu. Vnímám ji jako takovou přidanou hodnotu celé země, jako složku zastřešující celý ten ráj. Přestože je obyvatelstvo složeno z několika národnostních menšin, které navíc vyznávají různá náboženství, lidé zde koexistují v takřka udivující harmonii. Pobyt vám dokáží zpestřit svou uctivostí, pohostinností, smyslem pro humor a srdcem na dlani. Na ulici na vás mávají, usmívají se a zajímají se, odkud že to k nim přicházíte. Osobně jsem měla pocit, že jsem se ocitla úplně mimo reálný svět, který žiji tady. Ten pocit je ve mně doteď a nějak nevím, jak se s realitou poprat. Samozřejmě existuje rozdíl mezi životem na venkově a ve městě. Obzvlášť na venkově pak ale máte pocit, že se tam žije takový čistý obyčejný život. Lidé se místo v hospodě scházejí na pláži u západu slunce, grilují, baví se, někteří si večer zpestří živou rytmickou hudbou a tancem (tzv. sega). Tancuje se často u ohně v nádherných pestrobarevných kostýmech – dlouhé rozevláté sukni s volány a krátkém bolerku. Je to skvělá podívána plná vášně a chuti do života. O víkendech se pracuje minimálně, obchody mají zavřeno, nikdo se kvůli tomu nestresuje, naopak, volno je využito k návštěvě kostela a k výletům do přírody. Měla jsem pocit, že život tam o jiných hodnotách a moc bych si přála jej znovu okusit.
 

Fotografie a obrázky: (mapy a vlajka - zdroj Wikipedia; Vodopád Chamarel a typická lávová půda - P. Zvoňárová ml.)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář