Jdi na obsah Jdi na menu
 


Máte milujícího manžela?

13. 5. 2011


aneb malé májové zamyšlení nad zvířaty a manžely

Marie Břicháčková

Na mojí rodině není nic moc zvláštního, pominu-li náš zvěřinec, který čítá  tři psy, tři kočky, králíky, morčata, a dvě vodní želvy. To nás ještě od ostatních moc neodlišuje, někdo má doma určitě zvířat více.
   Kdo se ale může pochlubit, že s ním sdílí domácnost i kamerunská koza Róza a to doslova.  Když někdo špatně zavře domovní dvéře, najdeme naši Rózinku na gauči, v posteli či uprostřed jídelního stolu jak spokojeně přežvykuje. Kamerunská koza, není totiž obyčejná koza, je to něco mezi horským kamzíkem a vysavačem. Není velká tělem, za to svou družností, svéhlavostí a umíněností je to hotový obr.
   Kozu jsem si vždy moc přála, ale můj muž byl zásadně proti. Musím podotknout, že vyrůstal koza.jpgv paneláku a jediná zvířata, která doma měli, byly rybičky a jednou děti přinesly ze školky vši. O to větší, dostávali jeho rodiče šoky, když jsme spolu začali chodit. Pamatuji si, že jeho tatínek když mě prvně viděl, tak si vzal synka stranou a zeptal se ho kolik mi je, že vypadám na dvanáct a jestli doma někomu nechybím. Musím podotknout, že v té době mi bylo osmnáct a jemu o rok méně. A ještě horší, než můj mladistvý vzhled bylo, že se mnou v té době sdílel domácnost dalmatin Tonda a často i novofundlanďan mé sestry. Můj vyvolený si zvykl poměrně brzo, a já věřím, že to bylo z té velké lásky, kterou v té době ke mně choval.
   Po přestěhování do Lomnice jsem cítila, že láska mého muže ještě nevychladla a tak k tehdy roční dcerce přibyl hned pes. Po čase jsem chtěla druhého, ale na tom jsme se už nedomluvili. Až po nějaké době jsem šla přes náměstí, přibrzdilo auto a z něj bylo vyhozené štěně. Okamžitě se ve mně projevily mé potlačované pudy a štěněte skončilo v mém náručí. Při cestě domů ve mně hlodal červíček svědomí, ale na druhou stranu jsem se utěšovala tím, že bez mého zásahu by ten nebohý tvoreček určitě zahynul. Když jsem pustila štěně na zahradu, tak můj drahý zrovna relaxoval v bazénu a nezmohl se na nic jiného než na pouhý povzdech, ani slůvko odporu. Moje srdce zaplesalo pro přijatého člena rodiny, ale i pro toho starého, který mě asi stále dostatečně miloval.
   A tak jsem pochopila, že o nově příchozích členech nesmím moc hovořit, ale rovnou je přivést. Jednat a ne mluvit, to chlapům vyhovuje lépe než dlouhé řeči. A hlavně vím, že mám doma stále milujícího chlapa, což každé další zvíře jenom stvrzuje a to je pro  manželské soužití důležité a utužuje jeho dobře postavené základy.
   A tak vám radím, pořiďte si domů zvíře. Třeba kamerunskou kozu, utužuje vztahy i mužné svaly, udržuje dobrou náladu, pobaví společnost…
Když jsme si pro kůzle přijeli, museli jsme je sundat ze střechy traktoru, naložit do auta a odvézt domů. A tím nastal ničím nenapodobitelný vztah mezi mým milujícím mužem a naší Rózinkou. Róza od začátku dělá čest svému plemenu, což můj muž nevěděl, myslel si naivně, že na tu střechu ji někdo vysadil pro legraci.  Pochopil, když jsme ještě ten večer museli narychlo opustit kino, protože naše malé kůzlátko přeskočilo z dvoumetrové hranice dříví k sousedovi na střechu a pak rovnou do dvora. Asi jí bylo chudince smutno, první večer bez mámy a i my ji hned opustíme. Sousedovi jsme se omluvili, a nebylo to naposledy…
   Róza se naší společnosti pro ten večer nehodlala vzdát, jak jsme jí nechali samotnou venku,  začala řvát takovým šíleným způsobem, že můj milý kapituloval a koza šla do dosud nezařízeného podkrovního pokojíku.  Tam jí asi bylo těsno a snažila se proskočit střešním oknem. To už bylo na jednoho, ač doufám, že stále milujícího chlapa, moc. Popadl řvoucí kozu a zavřel jí do kůlny. Nevím, co si tam řekli, ale jekot ustal. Po návratu z kůlny mi s kamennou tváří oznámil, že to zvíře jde z domu.
   A jak už to tak u milujícího druha bývá, tak nejenže z domu nešla, ale do konce byly vybudovány podmínky, pro dobré sousedské vztahy a naše kozička se stala právoplatným členem rodiny.
   Už mi zase začíná být smutno. Měla bych se ohlížet po dalším členovi rodiny. Co říkáte, dámy, nezkusíte to také? Ať víme, na čem jsme… Je tady máj…