Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konec léta...

23. 9. 2010

Vybráno a přeloženo z povídky R. Fulghuma uveřejněné 29. 8. na jeho webové stránce
přeložil... Lumír Šarman


I když je ještě srpen, tak ve chvíli, kdy přátelé otevřou náhodnou konverzaci slovy „Vypadá to na podzim...,“ je po létě. Slovo bylo vyřčeno. Je to tak. Spadla klec. Přechod mezi létem a podzimem není otázkou kalendáře. Je to stav bytí - noc v pomalu se pohybujícím vlaku. Jdete spát ve Španělsku a probudíte se ve Skotsku.
...
jablon-s-jablky.jpgStále hledám Hráče.
Definice Hráče je v mé poslední knize úvah: Osoba dostatečně bystrá na duchu k tomu, aby přijala náhlé vábení a rychle vkročila do hry představivosti. Jsou to lidé s občasným sklonem k uličnictví. Hráči jsou také Smíšci. Hráče nepoznáte podle jeho vzhledu.
Příklad: Stavební parta se propracovává naší čtvrtí. Předělávají rohy ulic tak, aby více vyhovovaly tělesně postiženým nebo starým nebo lenivým. Parta bourá existující vysoké obrubníky a namísto nich umisťuje šikmé rampy. Je to práce pro devět mužů, tři náklaďáky a velký bagr opatřený sbíječkou. Také pro dvě lopaty poháněné dvěma Hispánci, kteří se zabývají jemnějším kopáním.

Při svém tréninku na maratónský běh jsem několikrát přeběhl přes jejich pracoviště a dostal přátelskou odpověď na moje „Dobré ráno“. Před dvěma dny jsem se zastavil a zeptal chlápků s lopatami, jestli je něco pravdy na tom, co se říká - kopou tu ve skutečnosti zlato?
Velký úsměv. „Ano, to je pravda,“ odpověděl jeden. Smál se. Hráč.
„Už jste nějaké našli?“
„Ano, ale nesmíme o tom mluvit.“
Očima ukázal na svého mistra stojícího opodál.
 
Včera jsem lopatáře viděl znovu - jenom je dva pracující blok od místa hlavních prací, kde bagr trhal beton a mírumilovné nedělní ráno zároveň.

„Pořád kopete zlato?“
„Ano a hodně. Ale nechceme, aby to věděli.“ Smál se. Pořád Hráč.
Hlavou pokynul k sedmi mužům pracujícím dále na ulici.
„Necháme si to pro sebe,“ řekl jeho společník. Další Hráč.
„Co s ním uděláte?“ Zeptal jsem se.

(Udělejte chvíli přestávku ve čtení. Co odpověděli? To nikdy neuhádnete. Já to neuhádl.)

„Už jsme o tom mluvili.“
„Chceme si koupit slona.“
„Cože? Slona?“
„Jenom tak, pro zábavu - brát ho na večírky a aby vozil naše kamarády.“
„Pokud máte tolik zlata jako my, můžete dělat, co chcete.“
„A my jsem si mysleli, že bude skvělé, když se naši přátelé zeptají, kde jsme získali toho slona, tak my jim řekneme, že jsme našli zlato při kopání na rozích ulic....To je Amerika!“

No, proč ne?
Řekl jsem jim, že bydlím dole v ulici a pokud budou mít toho slona, ať přijdou a povozí mě a oni řekli, že by to mohli udělat, čemuž věřím.

Dnes ráno jsem šel po Queen Anne Avenue a potkal dvě ženy sedící na lavičce, zatímco čekaly na autobus. Kousek konverzace, kterou jsem z jejich úst zachytil, když jsem procházel: „Zajímalo by mě, jestli měl Ježíš sny a o čem byly.“
Hráčky? Možná, možná ne. Než jsem se rozhodl, že se vrátím a připojím k jejich debatě, už byly pryč.

Víc vám toho dnes neřeknu. Je čas, abych se oblékl a vyrazil do La Gurua zatančit si tango v Polském sále na Capitol Hillu.
Je oblačno a chladno - společenský večer.
Vypadá to na podzim...
 
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář