Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jste mu tak podobný!

18. 10. 2011

Lumír Šarman

Tohle se mi stalo dnes večer. Po pracovním dnu, který skončil docela pozdě, jsem se vrátil na hotel. Bylo něco před tři čtvrtě na sedm. Rozhodl jsem se nejít na večeři do hotelové restaurace a 18102011222.jpgradši ujít dva kilometry směrem do centra města a zároveň s protažením těla zakoupit v supermarketu něco lehkého k snědku.
   V tuto roční dobu se stmívá už docela brzy. Kráčel jsem tedy tam v nastupujícím šeru, zpátky v šeru už značně rozpuštěném v nastupující tmě. Říkal jsem si v duchu, že obchod bude možná už zavřený a mile mě tedy překvapilo, že nebyl. Rychle jsem vybral z regálu stoprocentní jahodovo-banánový džus a v sekci pečiva dva croissanty se sýrovou náplní. Mířím k pokladně a všimnu si, že u ní stojí vysoká blondýna ve věku kolem padesátky. Má na sobě červenou bundu a rozpráví s mladíkem za kasou. Když přijdu blíž, otočí se na mě a cosi řekne. „Promiňte, nerozuměl jsem vám,“ odpovím. „Chtěla jsem vám říct,“ říká s milým úsměvem, „že mi z profilu hrozně připomínáte jednoho člověka, kterého znám.“  „Tak to je zajímavé, protože jsem docela z daleka,“ říkám a otáčím se k pokladnímu. „No já vím, že asi nejste jeho bratr, ale jste mu tak podobný!“, poznamená ona a s úsměvem na rtech odchází.
   „Dělá to 4 Eura dvacet jedna centů", říká pokladní. Zaplatím, poděkuji a odcházím.

   Večerní Amersfoort v Nizozemí rozsvítil svá pouliční světla a já vykročil na cestu do hotelu. Cestou přemýšlím nad myšlenkou, kterou jsem už někdy zachytil – každý prý máme někde na světě svého dvojníka. Já zřejmě v zemi sýrů.