Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtení pro lepší náladu

Příspěvky

Studna

2. 10. 2011

Pan Václav stiskl podlouhlý zvonek na žlutozelené brance, která byla součástí plaňkového plotu u nevelkého domu uprostřed zahrady. Na prostorné verandě se šikmou stříškou se za nepatrný okamžik objevil nevysoký stařík v omšelých tesilových kalhotách a v kostkované košili.
„Vy přicházíte zajisté kvůli té studni?“ zavolal na návštěvu a rukou na dálku zdravil. „Pojďte dovnitř. Branka je otevřená. Jenom dopiji bylinkový čaj a hned vyjedeme.“

 

Jen nemít tmu

8. 9. 2011

   I přesto, že už několik let nosím brýle na čtení, znovu se mi pohoršil zrak, a proto jsem se musel vypravit do krajského města do oční ordinace. Lékař, který mi oči kdysi zkoušel a předepisoval správné brýle, byl letitý, proto odešel do důchodu. Na jeho místě byla mladá paní doktorka. Stála opřená o parapet okna, zamyšleně si prohlížela moji kartu a poslouchala přitom, jak jí jmenuji všechny svoje potíže. Mohlo jí být tak čtyřicet let - víc ne, možná i míň.

 

Alfrédovi někdo ukradl stůl

16. 8. 2011

   Protokoly, výroční zprávy, oběžníky, zápisy z porad, osvědčení, osvědčení o osvědčení. To všechno v kanceláři našel, jednu hromadu papírů vedle druhé, ale pracovní stůl ne. Ten mu někdo nejspíš ukradl. A uznejte, že vám i ten nejochotnější úředník nemůže vystavit požadovaný doklad, když ho nemá na čem napsat. Na stole leželo také úřední razítko a to zmizelo s ním. A doklad bez razítka v podstatě žádným dokladem není.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Čtení pro lepší náladu | Komentářů: 0

Dvě zajímavé knihy

5. 8. 2011

Nevím jak vy, vážení čtenáři, ale já nejvíce knih přečtu v létě a o Vánocích. I toto léto – a možná, že k tomu vydatně přispělo i deštivé a chladné počasí – jsem přečetl knih hned několik. O zážitek, který mi přinesly dvě z nich, bych se s vámi rád ve stručnosti podělil.   

 
Celý příspěvek | Rubrika: Čtení pro lepší náladu | Komentářů: 0

Správně položené linoleum

30. 7. 2011

   Tento příběh začal tím, že paní Slepičková vařila v kuchyni oběd a spěchala slít horkou vodu z uvařených brambor do dřezu. Jenže zakopla o staré, roztržené linoleum a spadla na zem i s hrncem. Nemít na noze pořádné pantofle asi by si opařila nohy. Takhle ji vystříklo jen několik horkých kapek na ruce. Proto paní Slepičková ihned rozhodla: „To lino se musí co nejdřív vyměnit!“ A také ho na začátku příštího týdne v obchodě zakoupila. Na sobotu si pozvala podlaháře Bedřicha Douchu, který bydlel ve stejné ulici, aby ho odborně položil.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Čtení pro lepší náladu | Komentářů: 0

Jó, to je život

17. 7. 2011

  Přemýšlím, co je to vlastně život a proč ho žiji. Určitě ne proto, abych si ho užil, ale nejspíš proto, abych vůbec přežil, a uživil děti, nepracující manželku a taky sám sebe. Je to prostě můj život a někdy si na něj zanadávám. Pokaždé, když si na něj vzpomenu.

 

Ručně psaným kronikám je už odzvoněno

14. 7. 2011

   Kdyby dneska žil slavný rožmberský vládce Petr Vok, určitě by psal své kroniky elektronicky a využíval by přitom hojně internetových služeb. Petr Vok byl totiž velice vzdělaný a pokrokový muž. Nadevše rád sám osobně zapisoval všechny důležité události ale i obyčejné drobnosti ze svého panství do knih a dokonce měl i jeden zvláštní spis tzv. Pokutní Registr, ve kterém uváděl všechno důležité ale i nedůležité, co se stalo, při jeho velkolepých hostinách.

 

Pouťová povídka

20. 6. 2011

 

Něco o bydlení

5. 6. 2011

   Každý z nás je zvyklý na určitý standart bydlení a ten se většinou odvozuje ze životních podmínek, které jsme si postupně vytvořili sami, nebo jejich základy položili naši rodiče. Někdo obývá vlastní domek, jiný platí nájem za byt v paneláku nebo v činžáku. Ten kdo neplatí nájem, musí vyčleňovat nemalé částky na opravy a údržbu domku a přilehlého pozemku. Pobyt na vesnici nebo na městečku, jakým je i ta naše Lomnice středisková, se každopádně liší od uspěchaného života ve velkém městě a skýtá větší soudržnost a upřímnější vztahy mezi obyvateli. Jak se lidově říká – jeden druhému vidí do oken.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Čtení pro lepší náladu | Komentářů: 0

Příběh z netolické obory

13. 5. 2011

   V druhé polovině 16. století zřídil slavný stavitel Jakub Krčín z Jelčan mezi Netolicemi a loveckým zámečkem Kratochvíle pro svého pána - vladaře Viléma z Rožmberka oboru, určenou nejen pro loveckou zábavu, ale i jako velkolepou reprezentaci celého rožmberského dominia. Raritou v této oboře se totiž stal chov daňků, které Vilémovi daroval moravský zemský hejtman Hynek Bruntálský z Vrbna. Byla to obora se vším všudy - v přilehlém psinci se starali psovodi o ušlechtilé slídiče, ohaře a chrty a ve stájích zase hřebelcovali štolbové vzácné španělské a turecké hřebce.