Jdi na obsah Jdi na menu
 


Postavme se realitě čelem – 5 fází, kterými je potřeba projít

Lumír Šarman, 31. března 2020

Když přijde série špatných zpráv nebo se dostaví závažná krize, máme tendenci projít pěti fázemi jejího zpracování (smutku), které popsala psychiatrička a iniciátorka myšlenky hospicové péče Elisabeth Kübler-Rossová. 

coronavirus-4959669_640.jpg

   První stádium je popírání. Snažíme se nepříjemné skutečnosti vyhýbat, jsme zmatení, v šoku a máme obavy. Stačí si vzpomenout na současnou pandemii a období předcházejí jejímu plnému propuknutí. Bagatelizování odkazy na obyčejnou chřipku a vzdálenou Čínu prezentované navenek, ale uvnitř počínající nejistota. Dělali jsme to asi všichni.

   Druhé stádium je hněv. Jsme z nepříjemné události frustrovaní, irituje nás a pociťujeme úzkost. Mnoho z nás prožívalo toto stádium od doby, kdy vláda zavedla přísná opatření k zamezení šíření Covid 19.

   Třetím stádiem je sklíčenost, kdy máme pocit přetížení, bezmocnosti, nepřátelství osudu a nejradši bychom vzali nohy na ramena od nepříjemné události utekli co nejdál.

   Čtvrté stádium znamená smlouvání. Snažíme se v nové nepříznivé změně najít smysl (všechno zlé je k něčemu dobré), komunikujeme s ostatními, abychom sdíleli své pohledy a příběhy.

   Posledním stádiem je přijetí nové situace, zkoumání možností, které přináší, vytvoření plánu dalšího postupu a zahájení jeho realizace.

   Zralý člověk umí čelit nepříjemné realitě. Co to znamená? K problémům se staví čelem, i k těm, které nedokáže ovlivnit. Bere v úvahu i to, o čem lidé nemluví, ale co přesto prožívají. Čelit realitě znamená řešit náročné situace bez odkladu, vést odvážně rozhovory. Nevyhýbat se tomu, co je podstatné.

   Opakem čelení realitě je ignorování skutečnosti („nic se neděje, buďte v klidu“), strkání hlavy do písku („nás se tohle nedotkne“) a tvářit se, že je všechno v pořádku. Jenže tohle není cesta vpřed, ale stagnace a zpátečnictví.

   V jaké fázi právě jste ve vztahu ke globální pandemii onemocnění Covid 19? Co to pro Vás znamená? Držím nám všem palce, abychom se co nejdříve se situací srovnali a hledali i to dobré, co přináší. Svět se změní. I na nás je, jakým směrem.

  

Funguje vyvážení popelnic každý týden? Starosta a místostarosta se neshodnou

Lumír Šarman, 3. února 2020

V prvním letošním vydání Lomnických listů lze na straně 3 v textu starosty města Petra Baštýře číst: „… že se nesplnila proroctví a falešné představy některých oponentů, že týdenním svozem podrážíme likvidaci odpadů. Naopak.  … A argument, že tím budou občané méně třídit? Ten se také nezakládá na pravdě.“

   Připomeňme si, že Lomnici nad Lužnicí od voleb v roce 2018 vede koalice složená z členů uskupení Spolek pro zdravou Lomnici (SPZL), jehož lídr byl ve volbách Petr Baštýř. Druhým koaličním partnerem je uskupení Společně pro Lomnici (SPL), za které na 1. místě kandidoval současný místostarosta Vladimír Augsten. SPZL je v koalici silnější, protože v zastupitelstvu drží 5 mandátů, SPL má zastupitele 3. Koalice má těsnou většinu z 15 zastupitelů a tichou podporu Miroslava Řepy za ČSSD.

   Pokud zapátráme v paměti a dostupných informacích, najdeme zavedení každotýdenního svozu odpadu z popelnic ve popel.jpgvolebním programu SPZL. Nenajdeme ho však u jeho koaličního partnera. Je tedy logické, že pan starosta nachází argumenty potvrzující, že vyvážení popelnic každý týden je z finančního i ekologického pohledu v pořádku. SPZL splnilo v tomto bodě svůj program. Jaká je však skutečnost?

   Když jsem si 17. ledna povídal s místostarostou Augstenem, dozvěděl jsem se, že Lomnice třídila v roce 2019 méně než rok předtím: „Dělali jsme bilanci odpadového hospodářství. Bohužel se ukázalo, že s přechodem na vyvážení popelnic každý týden, došlo s největší pravděpodobností ke snížení množství vytříděného odpadu. Je nám to líto. Myšlenka přejít na každotýdenní vyvážení měla za cíl zvýšit komfort občanů – aby v létě popelnice nezapáchaly. Teď se zdá, že občané v třídění trochu polevili.“ Na mou otázku, co s tím chce město dělat, Vladimír Augsten odpověděl, že radnice uvažuje o inovaci systému, ale to bude v delším časovém horizontu. Všechny obce k tomu bude tlačit hlavně legislativa, skládkování bude drahé a po roce 2032 už prakticky nemožné. Odpadové hospodářství projde všude reorganizací.

   Jako čen domácnosti, ve které žije 6 lidí, můžu zodpovědně prohlásit, že jsme nikdy vyvážet popelnici každý týden nepotřebovali, protože třídíme. Zeptal jsem se pana místostarosty, jak to mají u nich doma a dozvěděl jsem se, že jim, kteří jsou čtyři, také stačí vyvážet popelnici jednou za 2 nebo 3 týdny, ale chápe rodiny s malými dětmi, kterým třeba jednorázové pleny mohou zabrat hodně prostoru v popelnici a třídit je nelze.

   Popelnicová otázka určitě není hlavní otázkou, kterou by se vedení města mělo zabývat. Pokud se ale potvrdí, že celkově třídíme méně, než když byl interval vyvážení 2 týdny, je potřeba zachovat se zodpovědně a systém likvidace odpadů upravit. Co takhle vyvážet každý týden v létě a jednou za dva týdny v zimě? Nebo systém, který eviduje, kolik která domácnost produkuje nevytříděného odpadu podle frekvence vyvážení její popelnice? Sice by to stálo nějaké peníze, ale mít systém, který eviduje, pomůže nedomnívat se a hledat správné kroky. Normální není netřídit. Normální je třídit a chovat se zodpovědně.

 

Krok zpět

Kateřina Orlová, 22. ledna 2020

Loňská změna jízdního řádu vlaků je pro Lomnici nepříznivá, zpátečnická, nesrozumitelná, neuvěřitelná. Absurdní. perinka.jpgZpátečnická nejen vývojově, ale taky hmotně – občas musíte z Prahy do Lomnice přes Třeboň, tedy zpátky. 

   Když jsem vídala prázdný rychlík frčící kolem Lomnice nebo lomnickým nádražím, smutně jsem si povzdechla. Když jsem pak viděla na nádraží v Suchdole, jak stojící rychlík zasahoval až do silničního přejezdu, nemohla jsem uvěřit. Nemohla jsem uvěřit, že by důvodem, proč u nás nově zavedený rychlík nestaví, bylo krátké nástupiště.

   Když jsem si hledala spoj z Prahy do Lomnice se zadanou hodinou odjezdu v šest hodin ráno, vyhledal mi IDOS, že budu v Lomnici (klasickou cestou s přestupem ve Veselí) v půl jedné. Nebudu dál líčit své emoce, už tak jich je dost.

   Takže zase víc lidí vícekrát sedne do auta. A těm, kteří nemohou, se zase o něco sníží dostupnost, životní úroveň a dobrý pocit ze života. Přes členku rady jsem vzkázala městské radě prosbu, zda by se s tím opravdu nedalo něco dělat.

   Ani cesta na nádraží není to, co bývala. Cesta po hrázi Peřinky, dříve krásná a romantická, nyní zasypaná kamením a dalším sypkým materiálem, je špatně schůdná, sjízdná, nehezká a nevěřím, že je ekologická.

   Je trochu paradoxní, že když je v čele města Spolek za zdravou Lomnici, který chce chránit zájmy občanů a přírody, se nám město spíš odzdravuje.