Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejzaprášenější auto na parkovišti

Lumír Šarman, 19. září 2020

Minulý týden jsem byl na konferenci v Karlových Varech. Bydlel jsem v hotelu, který patří spíše k těm dražším. Na parkovišti volkswagen-569315_640.jpgjsem už při příjezdu ke zjistil, že mé auto tu bude patřit k těm nejlevnějším. Audi, BMW, Mercedes a pak další značky se svými vozy střední či vyšší střední třídy tvořili společníky mému Renaultu. Tento fakt mi už dlouho nijak nevadí, protože jsem se svobodně rozhodl, jaké auto si koupím a znám dobré důvody proč mi úplně stačí. Navíc se mi hodně líbí a mám ho rád. Vadila mi však jiná věc, kterou jsem při odjezdu z domova podcenil – moje auto bylo nejzaprášenější ze všech. Suverénně.

    Možná – kdybych dostatečně dlouho jezdil po Varech – bych snad našel vůz ještě zaneřáděnější základní nečistotou našeho světa, totiž prachem. Na takové pátrání jsem neměl energii. Zamrzela mě jiná věc – příčina neblahého vzhledu povrchu mého miláčka. Bydlím totiž v Nádražní ulici v Lomnici nad Lužnicí. Tedy, abych to upřesnil, na posledních 50 metrech této ulice. Dál už je jenom pole. Když město v roce 2003 rekonstruovalo i v Nádražní ulici kanalizaci, bylo pochopitelně potřeba rozkopat její, v té době  asfaltový, povrch. Obyvatelům to samozřejmě přineslo určité nepohodlí, které trvalo řadu týdnů. To však bylo vyváženo pocitem dobré investice do budoucnosti a zároveň logickou úvahou, že vše se brzy vrátí do původního stavu, i pokud jde o asfaltový povrch vozovky.

   Uplynulo neuvěřitelných 17 let a náš konec ulice vypadá stejně ne-li hůř. Pouze na povrchu přibylo mnoho vrstev záplat z různého sypkého materiálu, kterým město udržuje její sjízdnost a brání tomu, abychom si razantně poškozovali své vozy. Když u nás necháte auto stát na krajnici a zrovna neprší nebo není po dešti, máte ho díky projíždějícím sousedům, dopravcům a poště během několika dnů zaprášené jako po hodinovém průjezdu prašnou polňačkou. Mýt ho nemá prakticky smysl, protože to za tři dny bude stejné. Jediná záchrana je schovat ho někam dál od silnice.

   Jedna radnice za druhou se posledních 17 let vymlouvá, že buď nemá peníze nebo má i náš konec města někdy v budoucnu v plánu. Případně začne šermovat s tím, co se udělalo jinde. A já si říkám, jak by to asi bylo rychlé, kdyby páni a paní radní bydleli u nás a nikoliv ve svých krásně vyasfaltovaných ulicích.

   Už i cesta ke kompostárně dostala nový povrch a osvětlení, což je absurdní. Ukazuje to však na platnost pořekadla: Když nechceš, je to horší, než když nemůžeš. Konec povzdechu.  

  

Z premianta poškolákem aneb Kladivo a tanec

Lumír Šarman, 10. září 2020

Přišlo to, co přijít muselo. Od dneška jsou povinné roušky takřka ve všech vnitřních prostorách. Dlouho jsme si mysleli, že tonebude tak zlé, což je přirozená lidská vlastnost. Vytěsňovat nepříjemnosti. Od počátku září se však počet nově nemocných s Covid-19 skokově navyšoval a dva poslední dny přesáhl do té doby nevídaných 1000 osob. Na druhou stranu má u většiny nakažených nemoc mírný průběh. Dalším faktem je, že se denně testuje dosud největší počet lidí. A další důležitý fakt: procento hospitalizovaných z nově pozitivně testovaných je od července menší než tři - tedy tři ze sta nemocných potřebují nemocniční péči.

letak_na-verejnosti-bezpecne.png

   Připomeňme si, že největším nebezpečím současné pandemie je zahlcení nemocnic a zejména jejich lůžek pro intenzivní péči nemocnými s Covid-19 a to zejména v době, kdy se pomalu blíží podzimní vlna nachlazení a chřipek, která také nevyhnutelně přinese nové hospitalizované. Pokud se nedostává intenzivní péče, začínají někteří pacienti nevyhnutelně umírat. Stačí se podívat do států, které první vlnu nezvládly – v současné době zejména na americký kontinent.

   Jak jsem před nedávnem chválil vládnu za zvládnutí první vlny, jsem kritický k jejím kroků od konce srpna. Zmatek, změny a nejednoznačnost mohou do velké míry za současný stav, kdy jsme se s premianta Evropy (jaro) posunuli do role poškoláka, který má na počet obyvatel málem nejvíce nakažených (podle ČTK na tom včera byly hůře jenom Španělsko, Francie, Rumunsko, Chorvatsko a Malta).

   Co je teď před námi? Počty nakažených ještě řadu dní zůstanou vysoko a pravděpodobně dál porostou. Do 14 dní by mohlo zabrat opatření s rouškami a čísla by měla začít klesat. Zkušenost nám říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Roušky by nám všem měly pomoci projít obdobím chřipek s menším celkovým počtem nemocných, a to je jednoznačné plus. Líbí se mi také doporučení hygieniků, které se (konečně!) dobře pamatuje: 3xR, tedy Ruce (mytí a dezinfekce), Rozestup cca 2 metry a Rouška – chráním lidi kolem sebe.

   Název dnešní úvahy jsem si půjčil z článku Kladivo a tanec, který už v 19. března publikoval Tomas Pueyo, a který komplexně popsal možnosti, které proti novému koronaviru máme. Kladivo přišlo i u nás v březnu – rázné kroky omezující šíření viru. Tanec pak začal od konce května – rozvolňování. Jak autor predikoval, mělo přijít na podzim (psal o říjnu) potenciálně další kladivo. Česká vláda nám ho bohužel zařídila dříve a my jsme jí v tom svým reptáním proti rouškám dali mandát.

Další zdroje: článek Kladivo a tanectext opatření Ministerstva zdravotnictví k nošení roušek ze dne 9. 9. 2020