Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velký test složila vláda a zdravotní instituce na dvojku, ČT bohužel na čtyřku

Lumír Šarman, 30. června 2020

Naše děti přinesly vysvědčení o svém snažení v rámci právě ukončeného školního roku. Napadlo mě zahrát si na chvíli na aziz-acharki-alanoc4e8im-unsplash-1-.jpgučitele a oznámkovat vládu a Českou televizi (primárně ČT24), dvě klíčové instituce, které nás krizí provedly.

   Patřím k těm, kteří současnou koalici nevolili a měli k některým opatřením vlády od startu koronakrize (velmi) kritické výhrady. Mnohokrát jsem si kladl otázku, jestli je nutné zakazovat to či ono, jestli bylo nutné kupovat drahé roušky z Číny jen proto, že to některým lidem vyhovovalo a když máme firmy, které se hlásily s českými ochrannými prostředky. Vrtěl jsem hlavou nad tím, jak někteří politici vycítili, že je čas na sbírání preferencí a byli akčnější, než bylo zdrávo.

   Kritizovat je možné, člověk by měl ovšem také přihlížet k faktu, že podobnou krizi lidstvo už dlouho nezažilo a nezažil jí tak ani nikdo z těch, kteří v uplynulých týdnech rozhodovali na úrovni celého státu. Hlavní hledisko mého hodnocení je pochopitelně zdravotní – orientačním měřítkem pak počet nakažených a zemřelých. Při pohledu na ostatní evropské státy, a ještě více při pohledu na ty mimoevropské, je to, co jsme dosud zažili, sice nepříjemné, ale pořád snesitelné. Pokud bych měl oznámkovat vládu a další instituce za zvládnutí Covid-19 od března doteď, vychází mi to na chvalitebnou dvojku.

   Kdo na druhou stranu dobrou práci neodvedl, byla Česká televize. Podotýkám, že veřejnoprávní média dlouhodobě beru jako zdroj kvalitních, vyvážených a objektivních informací. Tentokrát to vedoucí jejího zpravodajství zvládl tak na čtyřku, tedy dostatečně. Masáž dramatickými informacemi táhnoucí se přes polovinu zpráv způsobila, že když člověk aktivně nehledal, informace ze světa nebo netýkající se koronaviru prostě nenašel. Mnoho lidí bylo díky takovému zpravodajství vyděšeno a následně „otráveno“. Televize veřejné služby by měla mít cit pro vyváženost, a i v časech pandemie nezapomínat, že se život odehrává ve stovkách dalších vrstev, než jen v té koronavirové.

   Jak byste výše uvedené instituce hodnotili vy? A jak byste takové hodnocení zdůvodnili?

 

Drama se nekoná – naštěstí

Lumír Šarman, 29. června 2020

Na konci dubna prožívaly citlivé povahy nepříjemný stres a zemědělci ještě větší. V půdě chyběla voda, jak ukazuje mapa z portálu Intersucho.

sucho.jpg

   Je až neuvěřitelné, jak se může během několika týdnů situace změnit a země, která byla dříve vyprahlá a rozpraskaná, je nacucaná jako houba a čvachtá nám pod nohama.

nasyceni.jpg

Krásně se ukazuje, jak při všem, co známe, stále nevíme dost na to, abychom rozuměli, jak vlastně matka Země funguje. Jsou tací, kteří věří v Teorii Gaii, podle níž je Země superorganismus a utváří sama sebe. Život sám udržuje zeměkouli životem obyvatelnou. Osobně je mi tato teorie sympatická. Vidím dlouhé roky, jak Země vyrovnává extrémy a dlouhodobě trvá rovnováha. Lidstvo dělá sice psí kusy, nicméně to stále na zničení Země nestačí. Naštěstí. Za posledních 24 hodin napršelo 34 milimetrů.

 

Jak jsem asi zabránil pětisetletému suchu

Lumír Šarman, 20. června 2020

„Česká republika zažívá nejhorší sucho za mnoho let“ nebo „Klimatologové hovoří dokonce o pětisetletém suchu“ a k tomu: parthenocissus-tricuspidata-4710849_640.jpg„Ministerstvo životního prostředí vyzývá občany, aby se zapojili do programu Dešťovka a zachytávali u sebe na pozemku vodu, která naprší“. Podobné zprávy a výzvy pršely z médií už hezky dlouhou dobu. Tak jsem podlehl i já.

   Inspirován skvělou knihou Setha Siegala Budiž voda, která popisuje neuvěřitelně úspěšnou snahu Izraele zajistit si dostatek vody, rozhodl jsem se vloni, že naše skromné dva záhonky, na kterých pěstujeme jahody a nějakou tu zeleninu, zavlažím kapkovou závlahou. Tak, jak projekt uzrával v mé hlavě, a jak stále přicházely dramatické informace o tom, jak mizí voda z hlubších vrstev půdy a některé oblasti republiky mají katastrofální sucho, rozhodl jsem se ke stávajícímu barelu na dešťovou vodu pořídit druhý. O dotace jsem nestál, vystačil jsem si s pocitem hospodáře, že zachytím maximum dešťové vody! Ostrůvek katastrofálního sucha se zmenší.

   Objednal jsem repasovaný barel na tisíc litrů, vytvořil mu podstavec kousek od okapu, koupil si nutný materiál a když barel dorazil, jako klempíř amatér jsem celkem obstojně přivedl vodu z okapu až nad barel a čekal, až přijde první déšť. Jaká to byla radost, když do barelu napršelo prvních 200 litrů. Srdce hospodáře zaplesalo! Další fází bylo naplnit barel až po okraj – voda bude přece potřeba na zalévání. Sucho je nemilosrdné. A počasí se začalo pomalu měnit. Květen přinesl slušné srážky a v barelu bylo tolik vody, že jsem z něj začal plnit vyschlou studnu. Další voda pro období sucha! Hurá!

   Přišel červen a s ním svátek svatého Medarda – 8. června. Zapršelo. V tu chvíli začaly éterem létat zprávy o tom, že přece Medardova kápě 40 dní kape a že v některých oblastech bude brzy pravděpodobně problém s velkým množstvím vody. Od té doby prší vlastně obden. Sakra. Vyschlá studna už je skoro plná a dnes jsem v zoufalství vypustil část barelu do kanálu. Když nic jiného, hřeje mě vědomí, že jsem pravděpodobně zachránil Česko před suchem.